Jiné neurotické poruchy

 
Zde jsou řazeny zejména dvě poruchy, u kterých předpokládáme psychogenní příčinu, je to neurastenie a depersonalizační syndrom.
Léčba v této skupině poruch je dominantou psychoterapie, zejména pak kognitivně behaviorální terapie. Z psychofarmak mohou být krátkodobě účinné anxiolytika, nicméně vzhledem k možnostem návyku je nutno je podávat jen přechodně na počátku léčby. Lepší je situace s antidepresivy, zejména nižší dávky clomipraminu, SSRI nebo SNRI se ukázala jako účinná. Lze je podávat dlouhodobě.
  • Neurastenie

Vyskytují se dva hlavní typy, které se do značné míry překrývají. U jednoho typu jsou hlavním rysemstesky na zvýšenou únavnost po duševním vypětí, často spojenou s určitým snížením výkonu v zaměstnání nebo při denních úkonech. Duševní únavnost je typicky popisována jako nepříjemné dotírání asociací nebo vzpomínek odvádějících pozornost, potíže se soustředěním a všeobecně nevýkonné myšlení.
U druhého typu se klade důraz na pocity tělesné i fyzické slabosti a vyčerpání po minimální námaze, doprovázené pocitem svalové bolesti a neschopností relaxovat.

U obou typů jsou běžné různé jiné nepříjemné pocity, například závrať, bolesti hlavy z napětí a pocity všeobecné nejistoty. Obvykle jsou starosti o zhoršující se duševní a tělesné zdraví, irritabilita, anhedonie a mírně stupně deprese a úzkostí. V počáteční a střední fázi se často vyskytují poruchy spánku, ale někdy může být také výrazná hypersomnie (nadměrná spavost).

 

  • Depersonalizační a derealizační syndrom

Jde o poruchu, při níž si postižený stěžuje, že jeho vlastní duševní činnost, tělo a okolní prostředí se kvalitativně mění, takže je neskutečné, vzdálené nebo zautomatizované. Může mít pocit, že nevytváří vlastní myšlení, představy nebo vzpomínky, že jeho pohyby a chování jako by nebyly jeho vlastní, že jeho tělo se zdá bez života, vzdálené nebo jinak anomální, že okolnímu prostředí chybí barva a život a zdá se jako umělé nebo jako jeviště, na kterém lidé hrají vymyšlené role. V některých případech může mít subjekt pocit, jako by na sebe pohlížel jako z povzdálí nebo jako by byl mrtvý. Mezi těmito různými fenomény je nejčastější stesk na ztrátu emocí.

Počet lidí, kteří prožili tuto poruchu v čisté a izolované formě je malý. Běžněji se tyto fenomény vyskytují ve spojení s depresivním onemocněním, fobickou a obsedantně kompulzivní poruchou. Prvky tohoto syndromu se mohou objevit u duševně zdravých jedinců při stavech únavy, senzorické deprivace, otravě drogami nebo jako hypnagogický fenomén. Syndrom depersonalizace a derealizace je fenomenologicky podobný tzv. „prožitkům blízkým smrti", které jsou spojeny s okamžiky extrémního ohrožení života. Podobný prožitek si zažívají někteří účastníci technopárty při nekonečném tanci v monotónním rytmu.