Jaký má rodina zaujmout k onemocnění obecný postoj?
- Rodina by měla co nejdříve uvěřit skutečnosti, že se u jejich příbuzného jedná o duševní nemoc, která může kdykoliv postihnout každého z nás a tím předejít nekompetentnímu až hazardnímu chování vůči pacientovi. Nenamlouvejte si, že nemocnému nic není, že jde jen o běžné zhroucení, že byl již několikrát trochu „špatný“, a že to vždy přešlo bez doktora.
- Odmítněte zastaralý názor, že duševní nemoc vznikla z vlastní viny nemocného nebo byla dokonce způsobena zásahem vyšší moci. Uvědomte si, že duševní nemoc je stejnou chorobou jako každá jiná tělesná nemoc (například zápal plic).
- V případě podezření na některou z epizod bipolární poruchy by příbuzní měli nemocnému navrhnout návštěvu lékaře a takové rozhodnutí podporovat.
- Neobávejte se konzultovat praktického lékaře nebo přímo psychiatra. Konzultace s odborníkem může být prvním krokem k uzdravení nemocného. Čím dříve se začne s léčbou, tím je větší naděje na jeho vyléčení. Při hypománii či počínající mánii je pacient obvykle ještě schopen rozpoznat, že se s ním něco děje. Najednou vše zvládá mnohem rychleji než obvykle, potřebuje méně spánku, stihne za den více práce, je v dobré náladě, má hodně nápadů. To všechno je však pro něj příjemné, a tak často podlehne pokušení "si tu náladu nekazit" a vyhnout se kontaktu s psychiatrem. Téměř vždy je také přesvědčen, že má situaci pod kontrolou a že se nedostane až do mánie. V pokročilejším stavu si již pacient nenormálnost svého stavu neuvědomuje. Z těchto důvodů je vhodná pomoc a spolupráce ze strany rodinných příslušníků. Lidé, kteří nemocného nejlépe znají, snadno zachytí počínající změny v jeho projevu a chování a mohou jej na ně upozornit.
- V akutním případě, kdy pacient již nemá náhled na svůj stav, by měla rodina převzít odpovědnost a sama zprostředkovat kontakt s psychiatrem.
- Pomoc rodiny je ale velmi důležitá i mimo období akutních potíží. Pochopení a podpora ze strany blízkých a vytvoření harmonického zázemí má nenahraditelnou úlohu při redukci stresu.
- Rodina může pacientovi také nejlépe poskytnout zpětnou vazbu o jeho projevech v průběhu ambulantní léčby. V tomto ohledu je zapotřebí velmi citlivého přístupu - není možné se k pacientovi chovat jako k malému dítěti a řídit mu celý život, ale je nutné ohlídat potenciálně nebezpečné aktivity (řízení, utracení úspor…). Je také dobré vymezit si s pacientem hranice, které nesmí být překročeny.
- Příbuzní by měli nemocného podporovat v jeho důvěře ke zvolenému ošetřujícímu lékaři a prováděné léčbě.
- Vhodné je dohodnout si "pravidla hry" v době, kdy je pacient bez příznaků, aby bylo možné se později na dohodu odvolat. V akutní fázi již nemocný o nemoci nerad slyší, není ochoten dobře míněné upozornění od příbuzných akceptovat.
- Blízký příbuzný je někdy tím nejvhodnějším člověkem k navázání kontaktu a ukončení izolace, který může projevit osobitým způsobem svou náklonnost a zájem a přesvědčit příbuzného, aby vyhledal lékařskou pomoc.
- Blízcí či důvěrní přátelé by se neměli vyhýbat rozhovoru o případných sebevražedných myšlenkách pacienta. Jestliže nemocný sdělí, že již uvažuje o zcela konkrétním způsobu sebevraždy, nesmí být pacient ponechán ani na okamžik o samotě a je nutno neprodleně informovat lékaře. Také je možno poradit se na linkách důvěry či naděje nebo na krizových centrech při psychiatrických klinikách, kam může depresivní nemocný kdykoliv přijít a požádat o pomoc. Není pravda, že ten kdo mluví o sebevraždě, ji nikdy nespáchá – ve skutečnosti je tomu často naopak.
- Nedejte na laické rady. Vaši známí, ač to jistě myslí dobře, rozumějí duševní chorobě právě tak málo jako vy. Budou vám tvrdit, že nemocný se jen přepracoval, že potřebuje klid a dovolenou, změnu složení stravy, pravidelnou životosprávu nebo rekreaci. Neexistuje skupina chorob, na kterou by laici byli většími odborníky, než jsou právě ty duševní. Laické prostředky proti duševním chorobám jsou daleko častější než proti rýmě a jsou přitom daleko škodlivější a poškozují nemocného více. To, co náhodou pomohlo jednomu, může velmi uškodit druhému. Přijmout laickou radu znamená zpravidla pacienta poškodit.
MUDr. Martin Anders
Psychiatrická klinika LFUK Ke Karlovu, Praha 2
Filip Španiel, Tomáš Novák
Národní ústav duševního zdraví