Proč je důležité diagnostikovat a léčit bipolární poruchu co nejdříve?

Nepochybné je, že prognóza onemocnění do značné míry závisí na správné a včasné léčbě. Podobně zanedbání léčby, ať již ve smyslu pozdního zahájení, úplné ignorace, samovolného poddávkovávání či úplného vynechávání léků, má pro pacienta určitá rizika. Především jsou to rizika v oblasti zdravotní a tím nejzávažnějším je zvýšené riziko sebevraždy, které je v počátečních letech nemoci vyšší. Jeden z pěti nemocných trpících bipolární poruchou spáchá v jejím průběhu sebevraždu.

Často, a to až v 50 %, v rámci celkového uvolnění, dochází ke zvýšené konzumaci alkoholu nebo léků, což může přerůst v závislost a s ní přidružené zdravotní problémy (postižení jater, periferních nervů apod.). Nezanedbatelné je i riziko možné chronifikace onemocnění - tzn., že v krajně nepříznivém případě se pacient již nikdy příznaků nezbaví. Zdá se také, že u některých jednotlivců se epizody opakují častěji a po nějaké době se stává léčba obtížnější. Každá proběhlá epizoda zvyšuje riziko vzniku dalších potíží. Někdy se tomu říká „rozněcování“ a úkolem léčby je počet epizod co nejúčinněji snížit.

Nesmíme zapomínat ani na rizika společenská - odbržděným vtipkováním na veřejnosti, ale ještě více arogantním a sebevědomým vystupováním například v zaměstnání si může pacient způsobit nepříjemnosti, které pak dlouho urovnává. Laická veřejnost není většinou o existenci této poruchy informována a nevhodné chování připisuje charakterovým vlastnostem nemocného a odmítá jej tolerovat.

Četné nezodpovědné, nesmyslné aktivity a utrácení mohou vést k velkým finančním ztrátám (utracené částky se nezřídka pohybují ve statisících korun, zadlužení při vidině "velkého zisku na geniálním nápadu" není výjimkou). Finanční ztráty pak mohou být následovány sociálními problémy (například neschopností zaopatřit domácnost) a logicky je též ohrožen i partnerský či manželský život pacienta. Rychlá léčba významně zlepšuje výhled na stabilní manželství a schopnost produktivně pracovat.