Poruchy psychického vývoje
Kromě již zmíněných specifických poruch učení sem patří poruchy vývoje řeči a také pervazivní poruchy psychického vývoje.
- Poruchy vývoje řeči
označují narušení osvojování si řeči od raného dětství. To, jak se učí dítě mluvit - kdy řekne první slova, kdy začne jednoduše komunikovat, jak rychle rozšiřuje slovní zásobu a jakou má výslovnost - je do jisté míry individuální proces. Existují sice tabulky, ve kterých je počet měsíců či let a k tomu přiřazené řečové dovednosti, které by mělo dítě v tomto věku zvládnout, ale děti si takové tabulky obvykle nepřečtou a často z nich různě vybočují. Pokud je dítě napřed, samozřejmě je to pro okolí důvod k radosti a chloubě, pokud je dítě pozadu, objevují se obavy, zda je vše v pořádku.
Do věku čtyř let jsou chyby v mluvené řeči běžné, ale i cizí člověk je schopen dítěti většinu toho, co říká, rozumět. Do nástupu na základní školu zvládne dítě většinu běžných výrazů, mohou se spíše ojediněle objevovat potíže s vyslovením některých „těžkých“ slov či kombinací. Do nástupu na druhý stupeň základní školy by mělo dítě zvládnout téměř všechna mluvená slova bez obtíží. Pokud je u alespoň průměrně inteligentního dítěte vývoj schopnosti mluvit výrazně opožděný, dítě vynechává hlásky či celé slabiky, jeho řeč je nesrozumitelná, pak se může jednat o tuto poruchu a je třeba vyhledat odbornou pomoc.
Zahrnuje velké opoždění ve schopnosti používat aktivně řeč k dorozumění se s ostatními, dítě řeči ostatních rozumí, ale nedokáže samo řeč dobře použít. Tento nedostatek se bude dítě snažit nahradit gesty, zvuky, předváděním, mimikou – potřebu komunikovat totiž má.
Jde o výrazné opoždění ve schopnosti porozumět mluvené řeči. V těchto případech je logicky opožděna i schopnost mluvit a artikulovat. Pro sníženou schopnost používat řeč se užívá též pojmů dysfázie a afázie.
-
Pervazivní poruchy psychického vývoje
označují vážné narušení vývoje psychiky od útlého dětství. Projevují se abnormálním vývojem sociálních interakcí (schopnosti adekvátně vnímat a spolupracovat s ostatními), způsobu komunikace a stereotypní, opakující se repertoár zájmů a aktivit.
je asi nejznámější forma pervazivní poruchy. Projevuje se ve všech třech výše zmíněných oblastech, lze ho vypozorovat před třetím rokem věku dítěte a vyskytuje se 3 až 4 krát častěji u chlapců než u dívek. Postižené děti se velmi odlišují svým chápáním či nechápáním chování ostatních lidí a situací ve svém okolí, nenavazují s lidmi (ani rodiči) vztahy tak, jak je chápeme my, necítí blízkost či vzájemnost k druhé osobě. Jsou extrémně nepřizpůsobivé, mají rády stereotyp a těžko snášejí změny. I jejich zájmy a aktivity jsou stereotypní, mají obvykle svůj pevný řád a jeho narušení vyvolává masivní úzkost a neklid.
Z pohledu okolí žijí autisté ve svém uzavřeném světě, který je pro ostatní těžko srozumitelný. Možnosti ke zlepšení sociálních interakcí, komunikace i chování souvisejí s mírou postižení a ta obvykle souvisí se schopností se učit - s inteligencí postiženého. Pokud je autizmus spojený s nízkým intelektem (mentální retardací), jedná se o tzv. nízkofunkční autizmus a možnosti tréninku jsou velmi omezené. Vysokofunkční autista s průměrným intelektem se může hodně věcí naučit a je schopen zvládnout speciální vzdělávací a tréninkové programy.
si můžeme představit jako postižení psychického vývoje, které je mezi autizmem a normou. U dětí se tato porucha projevuje později než autizmus a projevuje se potížemi v komunikaci, ve společenských vztazích a v nedostatku představivosti. U dětí s Aspergerovým syndromem se objevuje odlišné prožívání a chápání sociálních situací, ale nebrání jim to navazovat vztahy. O blízkost a uznání druhých stojí, ale obtížně se jim toho dostává. Formují se u nich často vyhraněné zájmy, kterými bývají nápadní. Okolím bývají vnímáni jako podivíni a i pro svou častou fyzickou neobratnost se mohou stát u svých vrstevníků ve školních letech snadno terčem posměchu či šikany.
Pokud mají děti s Aspergerovým syndromem dobré rodinné zázemí a dostatek podpory ve škole, mohou studovat s dobrým prospěchem (v některých případech i vysokou školu) a získat slušné zaměstnání.
O děti s autizmem a Aspergerovým syndromem se starají speciální zařízení a sdružení, krátkodobé diagnostické pobyty nabízí Dětská psychiatrická klinika FN Motol, následnou péči zajišťuje například asociace APLA.