Fyzické abnormality v mozku

U některých pacientů se schizofrenií byly zjištěny fyzické změny v mozku. Tyto změny ve stavbě a funkci mozku byly zjištěny jednak analýzou mozkové tkáně po smrti, jednak pomocí nových zobrazovacích technik mozku, které je možné použít pro vyšetření mozku u živých pacientů. Počítačová tomografie (CT vyšetření) a snímání pomocí magnetické rezonance (MRI) umožňují získat obraz stavby mozku. Funkční MRI a techniky využívající izotopy, jako jsou jednofotonová emisní tomografie (SPECT) a pozitronová emisní tomografie (PET), dokážou ukázat změny regionálního průtoku krve mozkem (rCBF) a změny v chemii mozku.

První studie CT vyšetření prokázaly abnormality u mnoha pacientů se schizofrenií. Šlo hlavně o asymetrie mozku a ventrikulárního systému, postihující zejména čelní laloky a levou hemisféru. Tato asymetrie nemá vztah k vývoji či k době trvání nemoci nebo léčby a během nemoci nepostupuje (Vita a kol., 1997). Předpokládá se proto, že tyto změny odrážejí události, které se odehrály během časného vývoje mozku.

Studie MRI zjistily podobné výsledky (Andreasen a kol., 1986). Nejasný zůstává vzájemný vztah s rodinnou anamnézou, dobou narození, nitroděložní virovou nákazou, komplikacemi při porodu (DeQuardo a kol., 1996) a věkem nástupu nemoci (Lim a kol., 1996). Studie rozdílů mezi pohlavími (Cowell a kol., 1996) vydaly protikladné výsledky. Abnormality ve velikosti mozku a ventrikulárního systému, pokud jsou přítomny, jsou zjišťovány již při prvních epizodách nemoci (Vita a kol., 1997), což podporuje výklad, že tyto abnormality představují dlouholetou náchylnost a nejsou následkem vývoje samotné nemoci nebo léčby farmaceutiky.

Vzájemný vztah strukturálních abnormalit s příznaky nebo skupinami příznaků je méně podložený, přestože se zdá, že asymetrie vzájemně souvisejí s negativními příznaky (Messimy a kol., 1984). Zdá se rovněž, že negativní příznaky souvisejí s atrofií levého spánkového laloku (Turetsky a kol., 1995). Čím větší jsou zjištěné změny, tím závažnější má pacient poruchy myšlení a sluchové halucinace (Suddath a kol., 1990).

Studie regionálního průtoku krve mozkem (rCBF) pomocí SPECT a PET zkoumaly vzájemný vztah mezi konkrétními příznaky nebo vzorci příznaků a abnormalitami v průtoku krve různými oblastmi. V základním stavu ukazuje SPECT snížení rCBF, a to zejména v čelních lalocích, u více než 80% pacientů (Steinberg a kol., 1995). PET poskytuje podobný obraz abnormalit. Obecně jsou pozitivní příznaky spojeny s hyperfunkcí některých oblastí a hypofunkcí jiných, zatímco negativní příznaky vždy souvisejí s hypoperfuzí (Sabri a kol., 1997).

Elektrofyziologická vyšetření mozku pomocí EEG ukazují, že většina pacientů se schizofrenií se jeví jako nadměrně reagující na opakované podněty prostředí (jako například opakující se klapání nebo blikání světla) a má omezenou schopnost potlačit nepodstatný materiál (Freedman a kol., 1997).
Posmrtná vyšetření mozkové tkáně pacientů se schizofrenií odhalila problémy u určitého druhu mozkových buněk - inhibičních interneuronů. Inhibiční interneurony potlačují činnost hlavních nervových buněk a zabraňují jim tak reagovat na příliš mnoho vstupů. Tím chrání mozek před zahlcením přílišným množstvím smyslových informací z okolního prostředí. Tyto interneurony normálně vyrábějí některé neurotransmitery, včetně kyseliny gama-amino-máselné (GABA), což jim dává jejich inhibiční funkci. V interneuronech osob se schizofrenií jsou všechny tyto neurotransmitery oslabeny (Benes a kol., 1991; Akbarian a kol., 1993).

V souhrnu vzato, tato zjištění naznačují, že u schizofrenie dochází k nedostatečné regulaci mozkové aktivity interneurony, takže mozek přehnaně reaguje na mnoho signálů z prostředí a postrádá schopnost odfiltrovávat nežádoucí stimuly. Současně se zde vyskytuje úbytek velikosti spánkových laloků, které zpracovávají smyslové vstupy a umožňují, aby si člověk vyvíjel nové a přiměřené vzorce chování. Přestože techniky popisované v tomto oddíle poskytují klíč k tomu, jak je u schizofrenie postižena funkce mozku, nemohou být považovány za zásadní pro diagnózu nebo za součást rutinního klinického hodnocení pacientů.