Obava
Dobrý den.
Studuju vysokou školu a chodím na brigádu, se kterou jsem spokojená, ale je to jen dočasný přivýdělek.
Mám však obavu, že než nastoupím do zaměstnání na plný úvazek, budu totálně znechucená.
Nelíbí se mi pracovní systém. Např. omezení a pracovní podmínky dělníků, vysoký věk odchodu do důchodu, diskriminace starších lidí, kteří kvůli věku nemůžou sehnat práci atd.
Připadá mi, že společnost přetváří pracovní svět na úmornou činnost, dělá z lidí pracovní roboty, kteří mají celý život makat a potom snad nedostanou ani pořádný důchod.
I když se mě to přímo netýká, vadí mi, za jakých podmínek musí pracovat ostatní.
Máte nějakou radu, jak se s tím smířit a brát to víc tak, jak to je?
Děkuju za odpověď.
Odpověď odborníka:
Dobrý den,
děkujeme za zajímavý dotaz. Domnívám se, že jste ve věku, kdy je přirozené nesouhlasit s nastavenými pravidly hry a Vy, jako vysokoškolská studentka, máte právě šanci zaběhlý systém měnit. Můžete se zaobírat změnami u jednotlivců, jejich podporou, což už dělají některé neziskové organizace nebo někteří nadnárodní zaměstnavatelé. Můžete jet na studium do zahraničí a nabrat zkušenosti, které přenesete k nám. Také jsou na místě změny zákonodárné a procesní, zde můžete začít třeba na lokální úrovni.
Pokud nebude chtít takto bojovat proti nastavenému systému a chtěla byste se s tím zkusit smířit, určitě to bude o hledání cesty, jak na to. Je to téma, se kterým můžete jít do krizového centra nebo jiné poradny, ve které pracují psychologové či krizoví interventi, protože je to určitým způsobem krize existenciální a je možné o tom hovořit. V rozhovoru byste měla najít vlastní způsob přemýšlení nad tímto tématem. V krizových centrech jsou pracovníci nastaveni tak, že žádný problém není malý a vším se mohou zabývat. Důležité je natrefit na někoho, kdo Vám tzv. "sedne". Možná Vás k takovému rozhovoru napadne i někdo z blízkého okolí.
Snad jsem Vám odpověděla dostatečně. Přeji hodně sil. LV
Odpověď peer poradce:
Dobrý den a děkuji za Váš dotaz týkající se podmínek v pracovním systému. Zcela chápu Vaše znechucení a obavy, ale bohužel není jednoduché poradit něco univerzálního, aby Vás to uklidnilo na tolik, že i přesto byste nadále zůstala spokojená a motivována. Ale každopádně oceňuji Váš zájem. Myslím si, že nad tímto tématem se nás pozastavuje více lidí, nejste v tom sama. Možná i toto zjištění by Vás mohlo alespoň trochu uklidit. Jinak vím z vlastní zkušenosti, že když si mohu o něčem, co mi leží na duši, popovídat s ostatními, ať už s přáteli nebo v rodině, tak to zmírní takovou tu obavu z budoucnosti a vůbec z celé situace. Zkuste si o tom pobavit s někým z Vašeho okolí, uvidíte, že podobné cítění a obavy mohou sdílet i ostatní. Na druhou stranu, i když nás mladé lidi mohou znepokojovat vyhlídky do budoucna, nezapomínejme, že žijeme teď, v přítomnosti. Do doby našeho důchodu apod. se toho ještě může změnit hodně a doufejme s nadějí, že neklid bude utišen. Proto bych Vám asi radila, spíše se zaměřit na přítomnost a na to, co Vás baví, dělá Vám radost. Můžete rozvíjet své záliby, zájmy s druhými… Nevím, co studujete, ale třeba i v tom Vašem oboru najdete něco, co Vás bude naplňovat spokojeností a naleznete své životní poslání, kdy si budete moci plnit i své sny. Doufám, že naleznete v mé odpovědi alespoň nějaký tip ke své spokojenosti nebo i uklidnění. Přeji Vám hodně štěstí, zdraví a ať se daří. Mějte se hezky a dobře.