Z Moldavska, nejchudší evropské země, se někteří lidé snaží přežít všemi způsoby, jiní odcházejí za lepším životem do zahraničí. Je tu ale místo odkud ještě donedávna cesta nikam nevedla – ústavy sociální péče. Jejich klienti, lidé s mentálním postižením či duševní nemocí, tu přežívali bez perspektivy, že se začlení do běžného života. Díky aktivitám českého Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví teď alespoň nějakou naději mají.
 První lidé z ústavů už žijí v chráněném bydlení a odborníci Centra se snaží na základě českých zkušeností měnit přístup místních kolegů. A nový projekt, který se nyní rozjíždí, posune úroveň péče zase o kus dál a pomůže ve společnosti bojovat se stigmaty duševní onemocnění. Financuje ho Česká rozvojové agentura v rámci programu rozvojové spolupráce. Přímo v terénu pak projekt pomáhá koordinovat společnosti Člověk v tísni, která má v Moldavsku svoji pobočku. Mě se tu líbí svoboda. Nebudí vás noční křik na pokojích po šestnácti, žádný budíček a přitom je pořád co dělat,“ říká Tolja, čtyřicetiletý obyvatel chráněného bydlení ve vesnici Bădiceni na severu země. Ukazuje své vlastní výrobky, rukodělné svíčky, a poté běží do skleníku pořízeného díky předchozímu projektu a podporující soběstačnost a pracovní dovednosti. Osazenstvo domu si tam pěstuje zeleninu k vlastnímu samozásobení. A návštěvník musí i do sklepa, kde se Tolja i s kamarádem Serjožou chtějí pochlubit zavařenými broskvemi, okurkami a rajčaty na zimu. V domě uprostřed Bădiceni spolu bydlí šest lidí, ve vsi je přitom i další chráněné bydlení, další dva domy jsou v sousední vesnici Zgurița. Dohromady poskytují útočiště 24 lidem, dalších devět lidí pobývá ve dvou domech v Cocieri v západní části Moldávie, přesně na „hranici“ se separatistickou Podněsterskou republikou. Chod bydlení i dohled sociálních pracovníků zabezpečují ústavy, v duchu sovětské tradice umístěné většinou na odlehlých místech daleko od civilizace.

Klienty vybíráme podle toho, jak se kdo s kým snese, samozřejmě musí mít předpoklady k samostatnému životu,“ říká ředitel badičenského ústavu Ion Gulica. Právě vzájemná snášenlivost, ale i třeba odolnost proti nadměrnému užívání alkoholu, je jedním z předpokladů cesty ke svobodě a samostatnosti. Obyvatelé chráněného bydlení si sami perou v automatické pračce, uklízí, chodí do práce či přivydělávají si drobnými pracemi pro místní obyvatele. Mají svůj svět, rádi poslouchají muziku a někdy i žijí v zamilovaných dvojicích.

Koordinátoři projektu řeší četné administrativní překážky. Lidé v chráněném bydlení totiž zůstávají formálně klienty ústavu a nemají nárok na sociální dávky či lékařskou péči, to vše jim je třeba zabezpečit. Ošetřující personál se také teprve učí rozlišovat mezi lidmi mentálně postiženými už od dětství a duševně nemocnými, u nichž se potíže projevily až během života. V chráněném bydlení by přitom měly žít lidé z obou skupin společně a navzájem si pomáhat.

Místním odborníkům mají pomoci zkušenosti, kterými si prošel český systém péče. Do Moldavska přijíždějí na supervize, metodickou podporu či jako školitelé čeští odborníci, a naopak jejich moldavští kolegové asolvovali odbornou stáž v Česku. Úplnou novinkou je pak odbourávání stigmatu kolem duševních nemocí. „Vybíráme teď deset lidí, takzvaných peer ambasadorů, kteří budou o svém postižení referovat mezi veřejností či na školách,“ říká Martina Kratochvílová, která má v pražském Centru pro rozvoj péče o duševní zdraví projekt na starosti. Před tím ale sami absolvují školení probíhající částečně i v Česku.

Celkově se už v Moldavsku podařilo poskytnout chráněné bydlení financovaného donory či státem kolem stovky lidí, proti až dvěma tisícům žijících v ústavech s diagnózami, které by šly léčit ambulantně, je to ale zlomek. „Jsme tady proto, abychom ty lidi dostali do života.“ říká psychiatr Jan Pfeiffer, autor celé koncepce projektu, který teď působí jako expert. „Podle možností samozřejmě. Ale jde to a v mnoha případech se to i podařilo. Cesta tu rozhodně je", dodává.
 
Česká strana spolupracuje také s moldavským Ministerstvem zdraví, práce a sociální ochrany. „Bez jeho vstřícného postoje by se projekt vůbec neuskutečnil,“ říká ředitel centra Pavel Řícan. „Ještě v tomto roce proto podepíšeme Memorandum o porozumění, které deklaruje ochotu a součinnost klíčových místních aktérů v započaté transformaci sociálních služeb pokračovat,“ dodává.
Realizátorem projektu je Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví a financovaný je Českou rozvojovou agenturou.
Více o projektu zde: http://www.cmhcd.cz/centrum/projekty/aktualni-projekty/moldavsko-2019/