Generalizovaná úzkostná porucha
Generalizovaná úzkostná porucha se většinou objevuje u zranitelných osob po dlouhotrvajícím stresu. Její příznaky se objevují pozvolna, nenápadně. Hlavním rysem je dělání si starostí, neustále zabývání se stresujícími myšlenkami.
Negativní očekávání, obavy z budoucího neštěstí, pocity "na pokraji svých sil" vedou ke zhoršenému soustředění. Týkají se obvykle každodenního života, rodiny, práce a zdraví. Postižený si často uvědomuje, že si dělá starosti nadměrně, nicméně se nedokáže ubránit tomu, aby nad nimi nepřemýšlel. Cítí se ohrožený situacemi, které ho předtím netrápily. Často neví, proč se tak pořád trápí. Funguje to automaticky. Ruku v ruce s automatickými stresujícími myšlenkami jde zvýšené napětí, úzkost a vyčerpanost. Odpočinek je problémem.
Lidé trpící generalizovanou úzkostnou poruchou neumí odpočívat ani relaxovat. Neustále se vrtí, pociťují bolestivé napětí v hlavě, třes. Vesměs byli od malička citlivější a špatně snášejí kritiku, potřebovali často povzbuzovat od okolí. Aby byli pochválení, jsou často velmi snaživí.
V obraze generalizované úzkostné poruchy dominuje nervozita, úzkost, napětí a tělesné příznaky, jako je třes, svalové napětí, závratě, nevolnost od žaludku, bolesti hlavy, bušení srdce, pocení apod. Většinou je zhoršen spánek, zejména večer se v hlavě honí řada starostí. Stav je velmi měnlivý a většinou trvá léta. Paradoxně se u řady lidí potíže zhoršují, když nemají co dělat, například o dovolené nebo o víkendu.
Léčbou volby je psychoterapie; jak individuální, tak skupinová. Důležitý je také nácvik relaxace. Vysoce je účinná zejména kognitivně behaviorální terapie, která pacienta učí postupně kontrolovat obavy, zvládat úzkost a tělesné příznaky a systematicky řešit životní problémy.
Z farmakoterapie se užívají:
Benzodiazepiny (zejména vysoce potentní: alprazolam a clonazepam) bývají účinné až u 70-75% postižených. I když farmakoterapie poruchy trvá obvykle 2-4 měsíce, u některých by měla trvat déle. Kolem 25 % nemocných má relaps v prvním měsíci po vysazení farmak a 60-80% v průběhu dalšího roku.
U všech benzodiazepinů hrozí rozvoj závislosti, u pacientů trpících generalizovanou úzkostnou poruchou se ho však není třeba přehnaně obávat. Účinek se objeví již u nižších dávek léků a pacienti obvykle nepotřebují zvyšovat dávku. Při náhlém vysazení se mohou objevit příznaky z vysazení, proto při vysazování je potřebné dávku postupně snižovat. Vhodná se jeví léčba plnou dávkou po dobu 8-16 týdnů s následným obdobím 3 - 4 týdnů postupné redukce dávky do úplného vysazení.
Moderní antidepresiva: SSRI - paroxetin, citalopram, escitalopram a SNRI - velafaxin se zdají být už po měsíci až šesti týdnech podobně účinné jako benzodiazepiny a mají přitom minimální vedlejší účinky. V poslední době jsou upřednostňovány před benzodiazepiny i u generalizované úzkostné poruchy - i když účinek nastupuje o něco později než u benzodiazepinů. Nevzniká na ně tolerance, ani závislost a léčený není utlumen.
V perspektivě 6 týdnů, což je pro pacienta s GAD perspektiva relativně krátká, se účinnost vyrovná benzodiazepinům. Jiné lékové skupiny: Buspiron je účinný podobně jako vysoce potentní benzodiazepiny (alprazolam, clonazepam) ale nerozvíjí se na něj závislost.