Somatoformní poruchy
Pro tuto skupinu poruch je charakteristická přítomností tělesných příznaků bez prokazatelných organických patologických změn. Projevují se opakovanými stížnostmi na tělesné příznaky (jako je například bolest, nauzea, vegetativní příznaky, únava) a žádostmi o lékařské vyšetření přesto, že opakovaně byly nálezy negativní a pacient je lékařem ujišťován, že příznaky nemají žádný tělesný podklad. Tyto tělesné příznaky a s nimi spojené obavy jsou pro postiženého natolik nepříjemné, že vedou k závažnému stresu a narušují schopnost fungování v sociálních a pracovních rolích.
Pacienti trpící některou ze somatoformních poruch mohou zároveň trpět tělesným onemocněním. To však samotné nevysvětluje intenzitu, povahu nebo rozsah příznaků, ani míru starostí, které o sebe postižený má. Je potřebné si uvědomit, že tyto příznaky nejsou pod vědomou nebo volní kontrolou. Postižený nesimuluje, nevymýšlí si, ani nepodvádí a zasluhuje stejně pečlivé hodnocení, péči a pochopení.
Léčba somatoformních poruch je dominantou psychoterapie. U somatizační poruchy bývá používána psychodynamická psychoterapie, u ostatních se osvědčuje hlavně kognitivně behaviorální terapie.
Z psychofarmak mohou být krátkodobě účinné anxiolytika, nicméně vzhledem k možnostem návyku je nutno je podávat jen přechodně na počátku léčby. Vhodnější volbou je podávání antidepresiv, zejména nižší dávky clomipraminu, SSRI či SNRI mohou postiženým výrazně od potíží ulevit. Lze je podávat dlouhodobě. Podobně mohou pomoci nízké dávky antipsychotik.
Tato porucha postihuje zejména mladé ženy, začíná zpravidla před 30. rokem věku. Trpí mnohočetnými, opakovanými a často se měnícími tělesnými příznaky. Nejčastěji jde o trávící problémy (bolesti, říhání, pocity na zvracení nebo zvracení), abnormální pocity na kůži (pálení, svědění, štípání, znecitlivění, bolestivost). Běžné jsou také sexuální a menstruační potíže a gynekologický výtok. Často se druhotně objeví deprese a úzkost.
Průběh poruchy je chronický a kolísavý a často spojen s dlouhotrvajícím narušením sociálního, interpersonálního a rodinného chování. Je mnohem běžnější u žen než u mužů a obvykle začíná v rané dospělosti.
Postižený zažívá příznaky jako by byly vyvolány tělesnou poruchou systému nebo orgánu, který je z velké části nebo úplně pod autonomní vegetativní inervací a kontrolou, tj. oběhového, trávícího nebo dýchacího a zčásti vylučovacího systému. Nejobvyklejší a nejnápadnější případy postihují systém oběhový (tzv. srdeční neuróza), dýchacího (tzv. psychogenní hyperventilace a škytavka) atrávicího (tzv. žaludeční neuróza a nervový průjem). Příznaky jsou obvykle dvojího druhu, z nichž žádný není příznakem tělesné poruchy dotyčného orgánu nebo systému.
U prvního typu, jsou stížnosti na objektivní příznaky vegetativního podráždění, jako jsou bušení srdce, pocení, červenání, třes.
Druhý typ je charakterizován více nezvyklými a pro tělesné onemocnění netypickými příznaky, například pocity prchavé bolesti, pálení, tíže, sevření a pocity, že je člověk nafouklý.
Postižený se stále obává a zabývá možností, že trpí nějakou závažnou tělesnou nemocí.Normální tělové pocity, které u většiny lidí zůstávají pod prahem pozornosti, monitoruje a ony se stálým sledováním zesilují. Hypochondrická porucha vede k těžkému utrpení postiženého, který žije v neustálém strachu z hrozící katastrofy vážné nemoci. Často je přítomná deprese a úzkost.
Postižení si stěžují na stálou, těžkou a skličující bolest, která však neodpovídá žádnému fyziologickému procesu ani tělesné nemoci. Bolest se objevuje v souvislosti s emočními konflikty nebo závažnými psychosociálními problémy. Je reakci na nadměrný stres, který však sám postižený často vytěsňuje a popírá. Důležitá je pro něj podpora a pozornost ze strany lékaře nebo jiných osob.