Četné zdroje v současnosti uvádějí, že u pacientů s anorexií hraje farmakoterapie jen omezenou roli a neměla by být používána jako jediný způsob léčby.
O antidepresivech lze uvažovat po váhovém přírůstku pro vyřešení psychologických účinků nesprávné výživy, protože bylo prokázáno, že tyto léky napomáhají udržet hmotnost. V jedné kontrolované studii pacientů s mentální anorexií, kteří nabyli svou normální váhu a brali fluoxetin (průměrně 40 mg/den), bylo v následujícím roce po propuštění z nemocnice méně případů úbytků hmotnosti, depresí a opakovaných hospitalizací kvůli mentální anorexii než u těch, kteří brali placebo. Antidepresiva SSRI jsou obvykle předepisována pacientům s mentální anorexií, jejichž depresivní, obsesní nebo nutkavé symptomy přetrvávají i přes váhový přírůstek nebo přírůstku vůbec nedosáhnou. Mohou také pomoci utlumit nutkavost u pacientů s anorexií omezujícího typu a impulsívnost u pacientů s anorexií spočívající v přejídání a navozeném vyprazdňování.
Na léčení případných psychiatrických symptomů, které mohou být spojeny s mentální anorexií, se používají i jiné psychotropní léky. Nejčastěji bývají používány nízké dávky neuroleptik u výrazně obsesního chování, úzkosti a psychotického myšlení a dále selektivní prostředky proti úzkosti užívané před jídlem ke snížení anticipujících obav souvisejících s jedením. Ačkoliv u pacientek s anorexií, které trpí chronickým vynecháváním menstruačního krvácení, se někdy používá náhrady estrogenu, aby se snížila ztráta vápníku (a tím snížilo riziko osteoporózy), dosavadní důkazy hovořící ve prospěch podávání hormonální náhrady v těchto případech jsou přinejlepším okrajové. Prostředky podporující motilitu jako je například metoclopramid jsou obvykle nabízeny u nadmutí a břišních bolestí způsobených gastroparézou a u pocitu předčasné sytosti pozorovaného u některých pacientů.