Psychosomatické poruchy v dětství - enuréza, enkopréza
Psychosomatika je obor, který se věnuje jednoduše řečeno projevům psychických potíží skrze tělesné příznaky. Existuje řada přístupů k této problematice, které se liší jak výkladem potíží, tak přístupem při léčbě. Nás bude teď nejvíce zajímat specifický projev v dětském věku - bezděčné pomočování (enuréza) a bezděčné neudržení stolice (enkopréza). U dospělých se tyto potíže vyskytují jako důsledek mentální retardace či jako jeden z příznaků nejrůznějších tělesných onemocnění. U dětí jde po vyloučení jiných příčin (je nutné somatické vyšetření) o regresi ve vývoji, neurotický projev.
Enuréza je porucha charakterizovaná bezděčným pomočováním se ve dne anebo v noci, které je pro mentální věk jedince nenormální a které není důsledkem neurologické poruchy, epileptických záchvatů nebo nějakého postižení močového traktu. Neměla by se diagnostikovat do pěti let věku dítěte, kdy je pomočení při již zvládnutém návyku vzhledem k věku naprosto v normě. Vzhledem k tomu, že se za toto dítě obvykle stydí, někdy bývá i trestáno, může být dítě více úzkostné nebo začít „více zlobit“.
Enuretické potíže se mohou vyskytnout ve školním věku jen krátkodobě jako důsledek většího stresu či obyčejného nachlazení, pak stačí dítě uklidnit s tím, že se to může prostě stát a rozhodně ho neneurotizovat tresty nebo vlastní úzkostí. Pokud problém přetrvává týdny, je určitě vhodné vyhledat lékařskou pomoc (pediatra či přímo psychologa nebo dětského psychiatra).
Méně známá je enkopréza- bezděčné neudržení stolice. Tento stav může být abnormálním pokračováním normální inkontinence v útlém dětském věku nebo může znamenat ztrátu kontinence a úmyslnou defekaci na nevhodných místech navzdory normální fyziologické schopnosti vyprazdňování ovládat. Příčin může být celá řada, podstatné je pro zvládnutí takového problému dítě podporovat v sebekontrole. Spolupráce s dětským psychologem či psychiatrem je opravdu vhodná.
Příběh Honzíka:
Do péče psychologa se Honzík dostal v devíti letech, když se půl roku minimálně třikrát týdně pomočoval. Zpočátku bylo pro něho obtížné o své starosti mluvit, brzy ale pochopil, že se mu tady nebude nikdo za jeho problémy smát. Učil se relaxovat, rodiče byli poučeni, že mají Honzíka symbolicky odměnit za každou „suchou“ noc, během několika společných setkání pak rodina pracovala na zlepšení domácího klimatu (ukázalo se, že před více než půl rokem přišel otec Honzíka o zaměstnání, zůstával doma na podpoře a výrazně se tak zvedlo existenční napětí doma).