Co to je?

Dobrý den, mám roční dcerku a poslední týdny mi dochází, že se necítím vůbec dobře. Mám pocit, že si mne manžel neváží, utrhuje se na mne, je na mne ironický i zlý, všechno je přitom na mně. On upřednostňuje sebe. Jsem z toho strašně zklamaná a bez nálady. Vzali jsme se teď na jaře. Dcerku stále plně kojím, odmítá příkrmy, takže nemohu nikam dlouho ven. Je to vysilující. Každý večer strávím kojením až 3 hod. Manžel ví, že by stačilo, abych mu ji po jednom nakojení dala na usnutí, a pak bychom oba měli volný večer, on ale upřednostní hru na PC a já pak s malou celý večer prokojím. Ale i kdybych mohla jinak ven, nemám pořádné hlídání. Minulý rok mi zemřel nečekaně tatínek, když jsem byla v porodnici. Teď 3 týdny po svatbě babička. Už mám jen mamku. Přistihla jsem se, když řídím, že mne už několikrát napadlo, kdybych auto se mnou i dcerkou někam poslala. Bez důvodu tloustnu a to ani moc nejím. Nevím, co budu dělat, až se budu vracet do práce. Mám pocit, že nic neumím. S manželem o tom mluvit nechci a se svojí mamkou nemohu, má svých problémů dost a někdy by to použila proti mně. Vždycky jsem bývala aktivní, silná, optimista. Prostě, když to shrnu, nějak se mi nakupilo, jsem z toho jako pod nějakou přikrývkou a nějak složitě se hrabu dál. Co se s tím dá dělat? Děkuji moc.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, už samo mateřství, zejména pak v etapě, kdy je žena s dítětem doma, přináší ženám hodně stresu, který si často ani neuvědomují. V tomto období nejednou dochází k propuknutí úzkostných či depresivních poruch. Pokud se problémy ještě více nakupí (ve vašem případě ztráty blízkých a vztahové problémy), projeví se kumulativní efekt všech stresorů a pravděpodobnost propuknutí se ještě zvýší. Možná by Vám mohl pro začátek pomoci klinický psycholog či psychoterapeut, kteří by Vás v případě potřeby další péče jistě vhodně nasměrovali.


Zpět na seznam