Dědičnost psychických poruch versus touha po dítěti

Dobrý den, dědičnost většiny duševních poruch je multifaktoriální, což znamená, že krom genetické výbavy zde hrají velkou roli také vlivy z prostředí, se kterými se člověk během svého vývoje setká. Těch faktorů je velmi mnoho, od vztahů, které nás formují, přes traumata, která nás potkají, pravděpodobně i nemoci, se kterými se chtě nechtě musíme vypořádat až po schopnost, jak se naučíme zvládat stres. To je přitom jen velmi zjednodušující výčet. Podle statistik, onemocní-li např. psychózou jeden z rodičů, stoupá riziko u potomka asi 10x. Takže pokud se riziko výskytu v běžné populaci pohybuje mezi 1 až 1,5%, pak ve výše uvedeném případě stoupá na 10-15%, což lze také chápat tak, že je 85-90% šance, že se neprojeví. Vaše lékařka má pravdu v tom, že pro Vás samotnou v případě gravidity je vyšší riziko relapsu, zejména v období kolem porodu. Na druhou stranu toto lze většinou zvládnout, pokud se na to Vy a lékaři připravíte. Během své praxe jsem potkal a stále potkávám řadu žen, které přesto, že trpěly vážnou psychiatrickou poruchou, porodily zdravé děti. Přestože u některých z těchto matek bylo nutné zvládnout relaps, nevybavuje se mi žádná, která by toho litovala. Takže to rozhodnutí je na Vás a manželovi a ujasnit si to by to vám oběma mohl pomoci třeba psycholog. Co se týká léků, tak zde jsme vázáni na ty, se kterými v tomto ohledu udělána dobrá zkušenost. Je jich myslím celkem dost a kariprazin (přípravek Reagila) mezi nimi zatím není především proto, že se nepoužívá dostatečně dlouho, aby se mezi ně mohla zařadit či nikoli.

Dobrý den, Problematiku Vašeho dotazu vnímám jako velmi citlivé Téma. Vzpomínám si , když jsem já navštívila genetickou poradnu. Bylo to ještě za totality a nebyla jsem těhotná. Chtěla jsem znát riziko , s jakým by se eventuálně potýkalo mé dítě vzhledem k tomu , že jsem se léčila s duševní nemocí. Procenta pravděpodobnosti, /že dítě bude mít stejnou nemoc jako já/ , které mi tehdy řekla lékařka, mě nepotěšilo. Přesto jsem se o dítě pokoušela. Marně. Dnes vím, že svoji roli hraje spousta faktorů. Moji rodiče byli oba zdraví. A přesto se genetika projevila "přes koleno". Mám ale dva sourozence. Oba jsou zdraví a mají zdravé potomky i vnoučata. Domnívám se, že dědičnost u poporodních psychóz je pole ještě neprobádané. Ale pokud je to pro Vás důležité, obrátila bych se na specialisty na genetiku. Když jsem zvažovala těhotenství , bylo mi řečeno, že bych měla být delší dobu stabilizována. Mezi tím přišel rozvod. Nemám tedy přímou osobní zkušenost s těhotenstvím. Mám ale svolení převyprávět příběh mé kolegyně peerky. Doktorka jí další těhotenství nedoporučila. Ona i její manžel si další dítě moc přáli. Museli navštívit centrum asistované reprodukce. Když otěhotněla , upravil jí lékař medikaci tak, aby se nepoškodil plod. Během těhotenství spolupracovala se svým lékařem i genetickou poradnou. Dvojčata dnes chodí do páté třídy. Je si vědoma velké opory partnera, staršího syna a celé rodiny. Snad Vám pomůže tento pozitivní příběh při Vašem rozhodování dalšího postupu. Hodně štěstí. Katka