Deprese a sebepoškozování

Dobrý den,nějak nevím jak dál.Jsem neustále smutná,podrážděná,unavená,osamělá,pesimistická.K sobě samé mám negativní postoj,cítím vinu a sebepoškozuji se,čímž se trestám a pociťuji dočasnou úlevu.Ztratila jsem smysl života,v kolektivu jsem vždy na okraji,bez přátel.Po nocích brečím,nemůžu spát a hubnu.V práci už nejsem to co dřív,nejradši bych skončila a do školy se vrátit nechci,protože mě do toho nutí rodiče a ještě se bojím kolektivu a že opět selžu (již mě jednou vyhodili),nezvládnu učení a tu únavu.Když mám volno jen polehávám a nejsem schopná jakékoliv činnosti. Co mám dělat?
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
dobrý den, jste-li ve svých potížích bezradná a navíc se poškozujete (sebepoškozování jako současně úlevný a sebetrestající mechanismus se může stát návykem), pak je asi čas říci si o odbornou pomoc. Ta může být psychologická či psychiatrická, je možné se též obrátit na některé z krizových center.


Zpět na seznam