Dotaz

Léčím se ambulantně na psychózu.Dojíždím za lékařem,opakovaně mě při cestě napadají sebevražedné pocity,při myšlence,že s psychiatrem budu opět konzultovat.Myšleno,že nemám ostych mluvit o problémech,naopak,jsem nakloněna spolupráci.Lékař mi předepsal léky,které mě vyřadily,přitom jsem měla v dokumentaci,že jsem konkrétní léč.látku v minulosti užívala s podobným neg.průběhem.Proč se psychiatr usmívá,když mu popisuji závažné stavy,např.myšlenky na sebevraždu?Jednou jsem zaznamenala,že si přede mnou ,posteskl´, že je ,už´ čtvrtek, či mi řekl,že zrovna já po konkrétních lécích přiberu určitě.(BMI mám v normě).Nejsem vůči němu nijak zaujatá,jen mi přijde,že mě kamsi zaškatulkoval,cítím se po kontrole daleko hůře než předtím,nejsem to já.Musím se dávat po odchodu z jeho pracoviště dlouho dohromady,nic mě netěší.Napadlo mě,že pokud ho brzy nezměním,stane se ze mě troska.Při jiné kontrole se další lékař a psycholog shodli,že se nejedná o ,čisté´psychotické onemocnění.Nyní užívám antipsychotika,které mi ,sedí´,ale samozřejmě s vedlejšími účinky.Dále trpím sociální fobií,která pramení z toho,že mě lidé zklamali.Po atace nemoci a v částečné remisi jsem se snažila ,začlenit´a pracovat výlučně na chráněných pracovištích,kde mě všude šikanovali.Jsem introvertní.Bojím se zvednout telefon,otevřít poštovní obálku.Chci pracovat na sociálních dovednostech,komunikaci.Je možnost pracoviště,kde se dá dále edukovat o své nemoci a není,stop stav´?Děkuji.