Dotaz

Dobrý den, každá porucha má nějaké příčiny, jde spíš o to, nakolik jsou nám známy. Sice neznáme přesné příčiny panických stavů, nicméě přece jen něco o této poruše víme a mnoho toho aspoň tušíme. Stres podle dosavadních poznatků může hrát svou roli jako spouštěč. To samo o sobě ale nestačí. Dalším důležitým faktorem je také to, jaké strategie pro zvládání stresu si člověk během svého vývoje osvojí a používá. Potlačování emocí, což je nevědomý proces, sem může patřit. S touto problematikou pracuje psychoterapie, která může mít v léčbě panických stavů zásadní roli. Jejím cílem není vyhnout se stresu, ale zvládnout ho jinak.

Dobrý den, mohu mluvit jen za svou zkušenost s úzkostnou poruchou (tedy ne specificky panickou), ale jsem přesvědčená, že příčina úzkostí je velmi často právě v minulých zážitcích nebo i v našem přístupu k nim. Jen často ani sami neumíme přesně určit, které nepříjemné zážitky nebo která naše reakce na ně měla na vznik poruchy vliv. Taky to bývá nahromadění více relativně malých pohrom, které se v nás uložily. Osobně bych za lepší řešení považovala přijít na to, co úzkost spustilo a udržuje a zkusit se jí zbavit, než "utéct" na méně stresovou práci. Je samozřejmě důležité, jestli vás současná práce baví/je dobře placená/v dobrém týmu a to stejné zvažovat i u nové, méně stresující práce. Ale bylo by smutné přejít na jinou práci a pak zjistit, že i tam úzkosti přišly. Já spíš po mnoha zkušenostech věřím, že nejdůležitější není míra stresu, ale to, jak se s ní naučíme pracovat. Mám zkušenost, že v době, kdy mi úzkost udělala ze života peklo, jsem jí postupně cítila při stále menších objektivních důvodech, nakonec vlastně skoro ze všeho. K nalezení skutečné cesty z úzkosti vám doporučuji především pravidelnou delší psychoterapii - aspoň mně se v ní podařilo uvědomit si především moje vnitřní příčiny pro úzkost a dostat je na snesitelnou míru. Hodně štěstí.