Duševní onemocnění a invalidní důchod

Dobrý den, samotná diagnóza je sice pro posudkového lékaře při stanovení invalidity vodítkem, nikoli však jediným. Podstatné je, nakolik postižení brání posuzovanému ve schopnosti pracovat, což se může u lidí se stejnou diagnózou lišit. Znám ze své praxe pacienty s podobnou diagnostickou skladbou, jako máte Vy, kteří důchod mají, ale i takové, kteří ne. Záleží na tom, jaký pokles práceschopnosti je posudkovým lékařem u konkrétního žadatele o důchod stanoven. od toho se pak odvíjí, zda bude přiznán důchod I., II., nebo III. stupně, nebo zda nebude přiznán žádný. Ttřetí stupeň znamená nejvyšší míru postižení, tím i nejvyšší pokles schopnosti pracovat a odpovídá tak vlastně dlouhodobé pracovní neschopnosti. K takovému posouzení je třeba podrobně doložit nejen diagnózu, ale hlavně to, jaký vliv mají potíže pacienta na jeho fungování, jejhich historii, případně hospitalizace v lůžkových zařízeních apod. K tomu vypracovává zprávu psychiatr, který má pacienta v ambulantní péči, takže možná by stálo za to si o tom pohovořit přímo s ním.

Dobrý den, váš dotaz se úplně netýká zkušenosti z duševní nemocí, spíš zkušenosti se systémem sociálního zabezpečení, proto nemám příliš kompetenci vás přesně odpovědět. Ale ráda bych vás povzbudila, abyste hledala především obor, ve kterém se budete i s nemocí moci pracovně uplatnit a bude vás to bavit. Dovedu si představit, že brigáda ke studiu VŠ je nad vaše síly, ale jste-li i s nemocí schopná studia, budete schopná najít si i pracovní uplatnění, až vám studium skončí. Existují podporovaná pracovní místa, kde je na omezení daná nemocí brán ohled. Moc vám držím palce, aby se vám podařilo takovou práci najít, věřím, že dokáže přinést radost do života a pomoci snášet nemoc lépe.