Emoční oploštělost?

Dobrý den, poslední dobou toho bylo dost, v listopadu člen naší blízké rodiny skončil v umělém spánku, měli jsme s partnerem menší konflikty, s ostatními členy rodiny také. Dlouho jsem to všechno prožívala, ale najednou se po těch měsících cítím tak nějak úplně bez emocí. Nemocný člen rodiny před pár dny zemřel a já teď nedokážu truchlit. Není to tím, že bych ho neměla ráda, ráda jsem ho měla opravdu hodně, ale nic teď necítím. S partnerem jsme se před měsícem hrozně rozhádali, ale začali jsme se teď snažit na vztahu více pracovat, bylo to fajn, s ním by bylo vždycky hrozně fajn, ale poslední dva dny mám pocit, že je mi všechno stejně jedno. Stejně tak je mi jedno, co třeba dělají ostatní z rodiny a kamarádů, jak se mají, jestli je něco trápí, nebo je něco těší. Snažím se různě vyprovokovat, koukám na fotky, vzpomínám na různé momenty, třeba jsem i zkusila vzpomínat na lidi a situace, co mě tak štvou a ještě nedávno by mě to vytočilo úplně do běla. Ale nic to se mnou nedělá. Tohle se děje poslední asi dva dny, prostě od jednoho rána nedokážu cítit vůbec nic. Docela mě to trápí a mám z toho i tak trochu strach. Hledala jsem podobné zkušenosti jiných lidí na internetu a chci se zeptat, jestli může jít o emoční oploštělost? A je vůbec možné, aby se veškeré emoce takhle z hodiny na hodinu úplně ztratily? Dá se s tím něco včas udělat? Děkuji za odpověď.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, pokud člověk prožije závažné trauma, kterým může být úmrtí v rodině či jiný silný stres, může se stát, že neprožívá emoce smutku, které by k tomu měly patřit. Je to psychická obrana a emoce se po čase vrátí. Souhlasím s peer poradkyní, že by Vám mohlo prospět toto probrat s psychologem.
Avatar

Magdalena

Odpověď peer poradce:
Dobrý den! Děkujeme za Váš dotaz do poradny. Popisujete náročné období svého života, které nyní vyvrcholilo tím, že necítíte žádné emoce. Ať už kladné nebo záporné. Zažila jsem podobný stav v době, kdy toho na mě bylo příliš, nervově jsem se zhroutila a propukly mi deprese. Přidalo se k tomu i nechutenství, kdy jsem necítila chuť jídla a vlastně jsme ani nepociťovala hlad. Postupně se to zlepšilo, jakmile můj život nabral nové, pomalejší tempo. Tehdy nebylo nic, co by mě dokázalo z této apatie vytrhnout. Přestože se snadno nadchnu pro spoustu věcí a mám mnoho koníčků, tehdy mě nebavilo vůbec nic. Zkuste se ve svém životě zastavit a nadechnout se. U mě platí, že "ticho léčí". Pokud máte nablízku někoho, komu důvěřujete, svěřte se mu. Kdybyste měla pocit, že Vaše současná situace je nad Vaše síly, vyhledejte pomoc psychologa. Psychoterapie mi velmi pomáhá a podobnou zkušenost mají i mí známí s podobnými potížemi. Přeji vše dobré!


Zpět na seznam