jak dál

Dobrý den, nejsou mi jasné okolnosti tak rychlého vysazení, to co popisujete působí nestandardně. Byl jste na poměrně vysokých dávkách jak antidepresiv (Fevarin, Trittico), tak anxiolytik (Neurol). V praxi se k vysazení přistupuje vždy vzhledem k psychickému stavu a v souladu s dohodou mezi pacientem a lékařem s tím, že většinou napřed se postupně vysadí anxiolytika a poté se zvažuje, jak naložit s dávkováním antidepresiv, která se, pokud potíže přetrvávají, alespoň v nějaké dávce ponechávají. Také je na místě zvážit vhodnost psychoterapie a její intenzitu.

Dobrý den. Musím přiznat, že Váš dotaz mě překvapil - většinou mívají pacienti psychiatrů opačný problém. Rozhodně bych se na vašem místě zkusila lékaře zeptat, proč vlastně rozhodl tak, jak rozhodl. Bylo to proto, že jak píšete, léky nechcete? Měl jste nějaký fyzický problém? Pokud je to proto, že neuznává psychofarmaka, tak si stejně myslím, že léky by se měly vysazovat velmi pomalu, postupně, popřípadě měly by se nahradit něčím jiným - psychoterapie, kvalitní vztahy mezilidské, nebo jakákoli stabilita v životě, což z vašeho psaní nevyplývá. Já osobně léky beru, nikoli ty typu neurol, ale jinak ano. V případě, že byste se nedovolal informace a necítil se dobře, máte právo lékaře změnit, těch co léky dávají, je většina. Moje kolegyně přichází s trochu jiným pohledem, cituji: „Mým cílem a přáním je žít bez léků. Mnohem více důvěřuji terapii, práci na sobě, učení se tomu jak svůj život a vztahy zlepšovat. Po letech zkušenosti s psychózami a depresemi vím, že základ pro stabilitu je u mě pravidelný režim, dobré jídlo a dostatek spánku. Je toho samozřejmě mnohem víc, ale v zásadě vycházím z toho, že se snažím rozumět sama sobě a učím se zvládat stres. Léky chápu jako možnou pomoc v nejtěžších obdobích, ne jako neodmyslitelnou součást života s nemocí. Stejně jako kolegyně bych Vám radila vysazovat postupně, jinak hrozí například prudké změny nálad, což se stalo mně.“