Jak pomoct člověku s depresí? (a sobě)

Dobrý den, svého partnera znám od dvaceti (je nám 33), mezitím jsme se jednou rozešli a máme dceru. Vždycky byl spíše asociální, tišší, moc si nevěřil a vždy měl sklony k sebelítosti a nebyl aktivní. Má takové i rodiče, tak jsem myslela, že to je výchovou a povahou. Už jednou u psychiatra byl a dostal léky na depresi, přestal je brát. To jsou tak čtyři roky. Brát něco déle než týden nezvládá. Teď je to asi rok, kdy je to horší než dřív. Buď prospí den nebo naopak vůbec nespí. Celý den nejí a pak se napere čokoládou. Často mu je na zvracení. V podstatě by mu stačilo být na kávě a cigaretách. Jen jít do práce a "žít" ho naprosto vyčerpává. Jen sedí a kouká...koníčky ani kamarády nemá. Už ani nikam nechodí. Nic sám nerozhodne, připadá mi "ztracen", jde z něj jen negativita. Občas tedy má pět minut, kdy vyskočí a začne "blbnout", ale to přestane rychle, často vypění a všechno ho rozruší. Dcera se mu spíš vyhýbá. Se mnou nekomunikuje, řešíme jen provozní věci. Mluvím k jeho zádům. Odpoví jedním slovem, pokud vůbec. Na to, aby zašel k psychiatrovi, nereaguje. Snažila jsem se mu i psát dopisy, aby neměl pocit, že ho do tlačím. Všude se píše, jak má být člověk empatický, vnímavý a nenutit, ale co když máte na druhé straně někoho, kdo nemá vůli k ničemu? Přece ho k tomu dr nemůžu odvléct, ani mu dávat ultimáta...ale sama už nemám kde brát, nemám v partnerovi žádnou oporu a bohužel vůbec žádnou naději, protože pomoc odmítá. Uvítám jakékoliv rady, moc děkuji, Markéta