Jedná se o poruchu?
Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu. Je mi 20 let a už od základní školy mě pronásledují různé problémy. Například mám problém se vztahy. Každým rokem se do sebe uzavírám víc a víc, protože se bojím o své soukromí a mám neustále pocit, že o mě lidé mluví špatně nebo že mnou mohou manipulovat, a proto se s nikým nestýkám a komunikaci maximálně omezuji (kromě nejbližších členů rodiny samozřejmě). Někdy se hodně bojím mluvit s lidmi a nechci, aby si mě někdo všiml. Nejsem ani schopna si najít partnera, vztah pro mě znamená fobii. Kromě toho nerada vycházím z domu. Radši zůstanu doma ve svém pokoji, kde cítím ochranu před vším a věnuji se zde knihám a studiu, protože mě to uklidňuje. Jsem také neustále nervózní, protože asi nejsem normální jako ostatní a střídají se mi nálady. Jednou jsem veselá a jindy mě špatná nálada přepadne bezdůvodně nebo kvůli absurdnímu problému, který pro mě znamená konec světa. Někdy si i říkám, jestli má můj život nějaký smysl. Tím nemyslím myšlenky na sebevraždu, to by mě v životě nenapadlo. Jsou to jen takové úvahy. Dřív jsem to brala jako výsledek puberty, která co nevidět skoční, ale popravdě se cítím hůř. Co si o tom myslíte? Moc děkuji za odpověď a přeji Vám pěkný den.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, vztahové problémy podobného rázu často vyplývají z toho, jak člověk automaticky, často nevědomě, vnímá sám sebe. Hovoříme o tzv. sebepojetí, z kterého se pak odvíjí vztahy k druhým a mohou z toho pramenit i úzkostně depresivní stavy, či změny nálad. Psychoterapie by Vám mohla pomoci se v sobě lépe vyznat a některé souvislosti si objasnit. To by mohl být první krok.
Jana
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, to, co popisujete, do značné míry znám, protože mám úzkostnou poruchu a podobné stavy jsem taky mívala - před tím, než postupem let úzkost tak nabývala, až mě přivedla k naprostému vyčerpání, neschopence a delší psychoterapii. Sama jsem to změnit nedokázala. Až v rozhovorech s terapeutkou jsem postupně zjišťovala, kde se tyto moje pocity vzaly a jak v průběhu života nabíraly na intenzitě a učila se začít k sobě i ke světu přistupovat jinak. Chtělo to trpělivost, ale stálo to za to. Dnes žiji docela normálně a jen v obdobích nějakých velkých a dlouhotrvajících stresů se mi podobné pocity vrací, ale už nikdy nenabyly tak nesnesitelné intenzity. Moc vám držím palce, ať najdete dobrého terapeuta, ke kterému budete mít důvěru a který vám pomůže zase mít radost ze života.
Zpět na seznam