Jsem nemocná?

Dobrý den, je mi 18 let a již delší dobu se mi zdá, že by se mnou mohlo být něco špatně. Hrozně těžko se mi to popisuje, ale myslím, že to začalo asi před dvěma lety nutkavými myšlenkami, kterých jsem se nemohla zbavit a byla jsem z toho velmi špatná. Dále se to změnilo v občasné stavy, které se mi děly hlavně v noci, kdy jsem se probudila a měla jsem jakoby úplně černo, nic jsem nechápala. Do toho mě občas přepadne hrozný strach ze smrti, až se mi z toho motá hlava, doslova. Ale poslední dobou se mi to zdá nejhorší a vůbec nevím, jak to vysvětlit... Dost často mi přijde, že realita není reálná. Nebo se mi stává, že nechápu rozdíl mezi seriálem a realitou. Jakože já vím, že to jsou dvě jiné věci, ale občas mám takový zvláštní pocit... Neumím to popsat. Nejhorší to ale je v noci. Někdy se probudím a mám úplně zmatené myšlení. Hrozně se bojím, že je se mnou něco vážně špatně a já budu muset být zavřená na psychiatrii. Můj sen je ale studovat vysokou školu, což s nějakou duševní chorobou nejde. Opravdu nevím, co mám dělat. Doma se mi nejde nikomu svěřit, vše by to změnilo. Mamka by mi asi řekla, že to mám z přehnaného učení, nebo by si dělala příliš velké starosti. Jenže mně přijde, že to není normální.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, z toho, co píšete se zdá, že jste především velmi úzkostná. I úzkost může být poruchou, kdy člověk velmi trpí, přitom se dá úspěšně léčit a většinou bez nutnosti hospitalizace. Při těžkých úzkostech se uplatňuje farmakoterapie (antidepresiva) spolu s psychoterapií. Asi by Vám prospělo, kdybyste se poradila s odborníkem, např. s klinickým psychologem nebo s psychiatrem, který má též psychoterapeutické vzdělání.
Avatar

Lenka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, chápu, že se nacházíte v obtížné situaci, ale je dobře, že své potíže chcete nějakým způsobem řešit, že hledáte pomoc. Nejsem odborník, abych se vyjadřovala k Vaší možné diagnóze, ale to není podle mého názoru podstatné. Důležité, myslím, především je, že si uvědomujete svůj problém, že (i když je to těžké) jej dokážete popsat a že se mu chcete postavit. Nemusíte se obávat toho, že nebudete moci studovat vysokou školu, či že budete zavřena na psychiatrii. Sama jsem bez problémů VŠ vystudovala a řada mých přátel s duševním onemocněním taktéž. Hospitalizace v psychiatrické nemocnici přichází v úvahu až jako to nejkrajnější řešení, toho bych se nebála. Byla jsem hospitalizována sice několikrát (mám bipolární poruchu), ale vždy to bylo po delším období mánie, kdy jsem byla úplně mimo sebe a nevěděla jsem, co dělám. Na Vašem místě bych neváhala navštívit odborníka – psychologa/psychoterapeuta a svěřila se mu se svými potížemi. Věřím, že Vám odborná podpora pomůže najít příčiny Vašich problémů a postupně je řešit, až již psychoterapií, nebo mírnou medikací či kombinací obojího. Moc Vám držím palce a přeji hodně štěstí.


Zpět na seznam