Jsem ztracená

Dobrý den, Je mi 16 let a cítím,že život už není takový,jaký byl dřív.Jako malá jsem se cítila pořádku.V dospívání jsem si začala všímat,že nejsem jak předtím. Mám pocity smutku zoufalství,který mě požírá.Pocit,že ničeho v životě nedokážu,ať se snažím sebevíc pocit,že kdybych zmizela,tak by to zajímalo jenom rodiče. Srovnávám se jednou holkou,která je se mnou na střední.Je hezká,chytrá a sebejistá- je to člověk,kterým chci být.Nejsem šikanována ve škole,dokonce mám i pár přátel- přivádí mě to na fakt,že lžu sama sobě Mám pocit,že jsem uvnitř prázdná a bez života.Jakmile příjde ke mně osoba,tak automaticky se přepnu na šťastnou osobu. Žertovala s tím,že bych se zabila.Když teď pomyslím na sebevraždu,tak to vidím jako útěk od všeho,často se mi objevují myšlenky typu" Život stejně skončí,proč na něho tak dlouho čekat, navíc se zbavím toho trápení".Kvůli těmto myšlenkách mám problémy usnout,mám strašné kruhy pod očima. Mám hrozně ráda své rodiče a oni mě mají rádi taky, nechci pomyslet na to, jak by reagovali,kdyby zjístili,že bych si vzala život.Strašně bych ráda si s nima o tom promluvila,jsou to osoby,kterým věřím.Ale nemám odvahu se sebrat a říct jim to,mám strach,že jen stížím jejich životy.Sice jsem napsala,že jsou to osoby,kterým věřím,avšak se nemůžu zbavit toho pocitu,že mě nebudou brát vážně,že mě dokonce budou soudit. Proto se obracím k vám s prosbou o vaší odpověď.Předem děkuju.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, dospívání může být doprovázeno krizí, která vyplývá z toho, že si člověk hledá a dotváří svou osobní identitu, ostatně výstižně jste to popsala také v názvu svého dotazu. V souvislosti s tím se u citlivých lidí mohou dostavovat pocity smutku, prázdnoty, popřípadě změny nálad, což pak může narůstat i z toho důvodu, že je v tom člověk sám a má obavy se s tím svěřit. Naše peer poradkyně Vám poradila velmi výstižně, snad bych ještě připojil, že jednou z takových nízkoprahových služeb je bezplatná linka bezpečí (tel. 116 111), kam se děti a mladiství mohou bezplatně obrátit a která poskytuje i krátký mailový kontakt. Držím palce.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, předně vás chci ujistit, že období dospívání vůbec není snadnou etapou života a že pocity, které máte, jsou docela časté. Vždyť jste přestala být dítětem, ale úplně dospělá ještě nejste a nějakou dobu trvá, než se člověk dospělým stane – a k tomu patří hodně nejistot, strachů a dokonce i pocitů zmaru a nechuti. Chápu vaše obavy, že rodičům uděláte bolest už jen informací o tom, že vám jdou myšlenky na sebevraždu hlavou – mnoho rodičů právě z této bolesti „takové řeči“ svých dětí shodí (protože se sami vyděsí). Možná byste se nejdřív mohla poradit v nějaké poradně pro rodinu, pedagogicko-psychologické poradně nebo na lince důvěry. Tam by vám jednak pomohli v tom, jak o tom s rodiči promluvit, jednak by vás mohli nasměrovat na poradnu ve vašem okolí, kde byste mohla vaše pocity s někým probrat a vzít si pro sebe podporu, kterou mnoho lidí v dospívání potřebuje, aby tímto nelehkým obdobím prošli snadněji. Jsem o hodně starší než vy, prošla jsem už několika velmi těžkými životními obdobími, které mě dovedly až k úzkostně-depresivní poruše – ale přesto můžu upřímně prohlásit: Život je někdy k nesnesení těžký. Přesto je zároveň strašně krásný a cenný. Nejde od něj čekat jen jedno z toho. Pomáhá mi připomínat si v těch horších dobách, co všechno je v mém životě pěkné (a že to někdy beru jako samozřejmost a vlastně si toho nevšímám). Vy máte to nejcennější na světě – rodinu a další lidi, kteří vás mají rádi. S tím se dá vše ostatní zvládnout a určitě to dokážete! Hodně štěstí.


Zpět na seznam