kdy se člověk považuje za nebezpečného?

Dobrý den, k dotazu na nedobrovolnou hospitalizaci. šlo mi o tuto situaci - nejsem psychotická, byla jsem 1x dobrovolně hospitalizovaná, loni jsem byla 9 let bez depresí, pouze občas úzkosti. lékařka mi na 2. návštěvě u ní nutila antidepresiva. Když jsem řekla, že léky nechci, řekla mi, že je brát musím, protože jsem měla těžkou depresi se sebevražednými úmysly. Tuto informaci chybně vyčetla z karty. Ano 9 let před tím jsem měla depresivní epizodu, od té doby remise, a 20 let před tím jsem v dospívání jednou teoreticky uvažovala, zda by bylo lépe nežít. A takto to bylo napsáno i v kartě. Lékařka si to ale špatně přečetla a tlačila mě do léků s tím, že pokud je nyní nebudu brát, hrozí riziko hospitalizace. Věřte mi, že když na mé otevřené vysvětlování nebyla ochotna ničeho než mi dál nutit léky, dostala jsem strach, co ještě z čeho vyvodí, a neměla jsem už dále vůbec pocit, že je bezpečné s ní mluvit na rovinu. Naštěstí se situace vyřešila v zápětí změnou lékaře, který mne nechal bez léků a nyní bez nich žiju rok a půl, je mi lépe a nemám ani deprese ani úzkosti. Se svým současným psychiatrem mluvím otevřeně a nemám důvod mu nevěřit. Zajímalo by mě, jak jsem ve výše popsané situaci s lékařkou měla reagovat, abych nemusela přijmout léky, které nechci brát, když jsem v docela dobrém zdravotním stavu. Měla jsem strach, že když zvýším hlas ve snaze prosadit svá práva, začne mi vyhrožovat bezprostřední hospitalizací. Při klidné argumentaci mě odmítala respektovat.