Mám chuť zemřít

Dobrý den. Léčím se s emočně nestabilní poruchou. Je mi 41, mám dvě děti....mám i jiné zdravotní problémy. A ted..přijdu si zbytečná, odporná...rodině na obtíž. Smrt by byla pro me vysvobození a i pro ostatní. Měli by ode mně klid. Jediný co me tu drží je to, že jsou děti malý. Je jim 15 a 12 let. Pořád je sledují jestli už by to tu zvládli beze mne. Ale to, ze tu musím byt je pro me těžký. Na nic jinyho se nemůžu soustředit. Asi potřebují pomoc. Ale stydím se to říct doktorce. .. Možná mi nějak poradíte. ..Děkuji. Nataša
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Vážená paní Natašo, emočně nestabilní porucha je spjata, nebo spíše vyplývá, z narušeného sebepojetí, tedy něčeho, co bychom mohli nazvat vztahem člověka k sobě samotnému. Mohou si připadat odporní, šílení, zbyteční, nejhorší na světě, mívají pocit, že jim nikdo nemůže porozumět, často sami sebe nenávidí. Odtud se rodí jejich tzv. emoční nestabilita, charakterizovaná častými změnami a výkyvy nálad, často s převahou depresivních stavů. Psychiatr se pomocí psychofarmak snaží zmírnit psychické útrapy, nicméně v léčbě těchto poruch má velký význam také léčba psychologická, která je sice během na dlouhou trať, ale může docílit u pacienta i změny v postojích a v sebepojetí. To je možná to, co by Vám mohlo pomoci, je ale třeba, abyste se s tím své lékařce svěřila, protože jen tak Vás může nasměrovat na tu správnou pomoc. To, že máte děti, kvůli kterým žijete dává také minimálně jeden velmi podstatný důvod, že nejste zbytečná . Odchod mámy, ať si připadá sebezbytečnější, pro ně není nikdy vysvobozením, naopak bývá celoživotním traumatem. O smyslu života obecně bychom mohli diskutovat dlouhé hodiny s nejasným výsledkem, Vy tu máte jeden, který jasně říká, proč žít a od kterého je moné se odpíchnout i k tomu, jak se cítit lépe, třeba s pomocí psychologa. Držím Vám v tom palce.
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, nemyslím si, že by se v životě člověka něco dalo vyřešit sebevraždou, spíše se domnívám, že po ní je to ještě horší. Znám minimálně dvě ženy, jež chtěly spáchat sebevraždu, nepovedlo se a dnes jsou obě rády, že žijí. Obě o tom mluví tak, že byly v bezvýchodné životní situaci, jejich dnešní životní situace po mnoha letech je v obou případech příznivá, byť ne dokonalá. Nestyďte se to prosím říci doktorce. Lékaři jsou na podobné zprávy možná více připraveni, než jiní lidé. To, že se na nic jiného nesoustředíte, jen svědčí o tom, že je to vážné, ať už se děje ve vašem životě cokoli. Také znám ten pocit, kdy jsem nemohla myslet na nic jiného než smutek, nebo děs. Z toho nejhoršího mi pomohla psychiatrická a psychologická péče, pak teprve může člověk začít pomáhat si sám. Moc si přeji, abyste to ustála a neodebrala se z tohoto světa násilím a předčasně.


Zpět na seznam