Manželovo chování

Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o radu/názor ohledně manželova chování. Je mu 37 let, posledních 10 let pracoval jako IT specialista. Před více než rokem dostal výpověď z práce a od té doby nemá zájem/vůli/chuť si najít další zaměstnání nebo v něm vydržet déle než 14 dnů. Je si vědom toho, že naše finanční prostředky rychle mizí, ale nejspíš tomu nepřikládá důležitost. Jeho celodenní náplní je ležení v posteli a sledování dokumentů nebo spánek. Ke všemu dostavujeme rodinný dům a ke každé činnosti ho musím přemlouvat nebo dokonce nutit (instalace vodovodní baterie, sestavení skříně,...). Myslím, že manžel nemá vůli se donutit k těmto činnostem. Jsem v 7.měsíci těhotenství, stále chodím do práce, ale každý den se bojím vrátit domů, protože vím, že budu muset obstarat domácí práce, ale i dál pokračovat v dokončovacích pracech na domu, ikdyž manžel bude ležet v posteli a slibovat, že zítra mi pomůže (což se stane málokdy). Manžel se na příchod miminka těší, ale nejspíš nechce přijmout fakt, že potřebujeme peníze na pořízení výbavičky a hlavně, že musíme přizpůsobit dům na jeho příchod. V poslední době má manžel záchvaty vzteku, řve na mně, jeho rodiče (kteří přijdou pracovat na domě, zahradě místo něj), bezdůvodně rozbíjí věci. Každý den jsem ve stresu, pláču a bojím se, že to bude mít vliv na miminko. Jsem z jeho chování opravdu nešťastná. Děkuji za pochopení a jakoukoliv případnou radu.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, ztráta zaměstnání, zejména po tak dlouhé době a s takovými závazky na krku, může pro člověka znamenat stres, na který není schopen se dále adaptovat. To může mít za následek depresi (řadu jejích známek u svého manžela popisujete). Deprese se dá také chápat jako kapitulace, stav, kdy člověk nevidí naději a zároveň s tím si to takto nemusí pro sebe připouštět. Tím se dostává do bludného kruhu. V takové situaci je optimální člověka podpořit v tom, aby se začal léčit, u deprese je vhodná kombinace farmakoterapie a psychoterapie. Naopak není dobré na něj klást běžné nároky a odpovědnost, protože jim není schopen dostát a problém se spíše upevňuje. Jelikož sama píšete, že se z toho ve velkém stresu cítíte i Vy, doporučoval bych i Vám vyhledat odbornou pomoc, např. u psychologa, protože správně tušíte, že stres matky má na dítě nepříznivý vliv. Držím palce.
Avatar

Lenka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Mojí diagnózou je bipolární porucha. Léčila jsem se především, když jsem byla v manické epizodě, často s pobytem v léčebně. Zažila jsem ale i těžké deprese s podobnými příznaky, jaké popisujete u svého manžela. Nedostatek energie, vůle, zájmů, proležela jsem celé dny v posteli a ranní vstávaní bylo pro mě stejně náročné, jako zdolávání nějaké téměř nepřekonatelné překážky. Na základě chování a příznaků, které popisujete, bych se domnívala, že manžel prochází dlouhodobou a zřejmě obtížnou depresí. Dokáži si představit, v jak náročné situaci se nacházíte, a chápu Vaše obavy z budoucnosti. Podle mého názoru by se Váš manžel rozhodně měl léčit. Jak vím z vlastní zkušenosti, k léčení deprese pomáhají antidepresiva, psychoterapie či obojí. Přeji Vám hodně štěstí.


Zpět na seznam