Můj problem

Zdravím, můj problém je úplná či částečná absence naprosté většiny emocí. Jsou zde i výjimky u lidí kteří jsou pro mě důležitý, ale už od malička postrádám např. strach, soucit, závist, empatie či jakoukoliv sounáležitost s druhými lidmi. Spíše samozřejmě mluvím o významech těchto emocí, protože jsou pro mne spíše nepochopitelné. Na druhou stranu mám ale dobře rozvinutou schopnost se přizpůsobit. Navazování kontaktů mi nedělá žádný problém, spíše naopak. Naprostou většinu sociálních interakci však dělám protože to tak lidi dělají. Když začali kluci ze základky chodit s holkama, taky jsem si nějakou Našel. Neznamenalo to pro mě ale nic. Když začali povídat jak s nima spí, nezůstal jsem pozadu. I přes to že samotný akt pro mne není dvakrát příjemný. Z rodiny si toho povšiml jen mamka. Snaží se mi i dnes pomáhat co to jde ale ani ona neví všechno. Jaký opravdu jsem. Toto celé jsem jen jednou řekl jistě osobě říkala že je to hrozně smutné, a že jí mrzí mé trápení. Pravdou je že se netrápím. Jsem jen prázdný. Jen náhodné seznamování s lidmi ve me budí pocit že žiji. Z toho Zuzka am, byť jen krátkodobý požitek. Přijde mi však, jako že v mém světě jde jen o me vlastní potěšení. A na rozdíl od většiny lidí který jsou alespoň trochu jako já. Není mi to jedno. Ne však kvůli lidem ale kvůli mě samotnému. Už dlouhojsem chtel navštívit odborníka. Ale zaprvé se obávám že je to vrozené a že s tím nepůjde nic dělat. Za druhé, bojím se nálepky kterou bych si tím vysloužil.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, myslím, že důležité je, že Vám to není lhostejné a vadí Vám to. Naopak není tolik důležité, nakolik jde o problém vrozený či nikoli. Podstatné je, zda se s tím dá něco dělat. S tím Vám může odborník pomoci, absence emocí může být i obranným mechanismem psychiky, který lze terapií ovlivnit. K tomu Vám může dopomoci psycholog/psychoterapeut. Tady se žádné nálepky obávat nemusíte.


Zpět na seznam