Neléčená porucha

Dobrý den, je mi 14 let a šest let trpím nebo respektive trpěla psychickou nemocí úzkostně-depresivní porucha, doprovazená suicidálním myšlením, sebepožkozováním. V srpnu mi pan psychiatr vysadil antidepresiva a ukončili jsme kontroly. Tedy bych už poruchu neměla mít. Ale je tady menší problém. Podle mě se porucha vrací, ale ještě s něčím jiným. Cítím se jako na začátku mého 6-letého trápení, ale taky nemám chuť k jídlu. Asi tři měsíce jsem jedla 2x denně, ale nepřejídala jsem se. Prostě jsem ochutnala a nechala. Teď se přejídám a začínám být zase ztracená v myšlenkách, myslet na sebepožkozování... bojím se, že se všechno vrací. Ráda bych to probrala s psychiatrem, brala antidepresiva, ale bojím se. Bojím se toho všeho, bojím se co na to řeknou rodiče a rodina. Mé úzkosti se zhoršují čím dal tím více, i ve škole mám někdy úzkosti. Deprese ... to je takové ještě nepatrné, dá se to zvládnout. Před měsícem jsem se po dlouhé době řezala... a chci zase. Jsem zoufalá, nechci to zažít znovu, ale bojím se pomoci, protože ta mě dovedla k pokusu o sebevraždu. Byla bych ráda za jakoukoliv radu, Váš názor...nemám si s kým promluvit, nechápou takové věci. Předem děkuji.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Ahoj, víš, ono se někdy stává, že se potíže po vysazení léků prostě vrátí, že stabilizace ještě nebyla dost pevná. Tehdy je čas na to vrátit se do psychiatrické péče, když Ti předtím pomohla. Stává se to mnoha lidem. Taky píšeš, že myslíš na sebepoškozování a máš problém s příjmem potravy. To zase může být materiál pro psychologickou léčbu, protože za těmito myšlenkami je často narušení vztahu, který člověk má sám k sobě. Popovídat si o tom můžeš i anonymně na lince bezpečí (116 111), která provozuje i chat a mail, což umožní, na rozdíl od poradny jako je tato, věci lépe upřesnit. Držím palce.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, z toho, co píšete, se zdá, že byste měla opět vyhledat lékaře a pokračovat v léčbě. Nepíšete, proč nechcete promluvit právě s vaším lékařem, ten by měl být první, kdo by měl o návratu potíží vědět a pomoci vám s nimi. Proč se toho tak bojíte? Měla jste s ním nějakou nepříjemnou zkušenost? Pokud z jakéhokoli důvodu nechcete k němu, obraťte se na jiného, ale určitě to neodkládejte, sama píšete, že byste ráda. Nebojte se, návrat potíží není nic neobvyklého a není to žádné vaše selhání, zažili jsme to všichni. Já mám stejnou poruchu (bez sebepoškozování) a podle svých zkušeností se domnívám, že nejlepším způsobem, jak se úzkostí zbavit, je kromě léků ještě psychoterapie. Léky jsou sice velikou úlevou, ale neodstraní vlastní příčinu, proč úzkostem podléháme víc než ostatní. Já jsem až v psychoterapii našla větší sebejistotu a sebedůvěru, díky které mé úzkosti klesly na úplné minimum, se kterým se dá spokojeně žít. Přeji vám, ať se vám podaří totéž.


Zpět na seznam