Neustále se střídající postoje

Dobrý den, jsem 19ti letá studentka gymnázia. Odmala jsem byla otcem vedena k dokonalosti, nikdy jsem však nebyla dost dobrá. Abych se mu zavděčila, šla jsem ze 7. třídy na elitní gymnázium, kam jsem nechtěla, ale myslela jsem, že díky tomu dost dobrá budu. Nebyla. zhoršily se mi známky, nezvládala jsem to, ale podle otce jsem se "málo snažila". Začala jsem nenávidět sama sebe a spadla do mentální anorexie. po roce boje sama se sebou jsem se z ní dostala, ale zůstaly depresivní stavy a sebenenávist. Stále jsem nebyla dost dobrá, měla jsem i problémy se spolužáky a kluky. O to víc jsem se nenáviděla, jednu dobu jsem se dokonce řezala. Před 2 lety jsem si našla přítele, přestala se řezat, ale pocity prázdnoty nezmizely, naopak. Přítel byl žárlivý, ale přesto jsem ho milovala - ale čím déle jsme spolu byli, tím častěji jsem začala pociťovat pocity naprosté citové plochosti, letos na jaře to došlo tak daleko, že se jistota naprosté lásky s lhostejností střídaly každých 10 minut. Také se mi během zimy rozvinuly úzkosti. Měsíční pauza stabilitě vztahu pomohla, ale jen na chvíli, během srpna se to zase vrátilo, ještě intenzivnější, až jsem se s přítelem rozešla. Cítím se teď ale ještě prázdnější, a postoje k tomu se opět pořád mění, v jednu chvíli ho chci zpět a v druhou necítím nic. Tyto myšlenky jsou tak intenzivní, že mám pocit, že se sama ze sebe zblázním. Dokonce jsem se znovu řízla, což mě donutilo začít hledat pomoc. Nechci takto žít. Kam se obrátit pro pomoc? Děkuji.