Nevím co dělat.

Takže už tak 3 roky nic nedělám bydlím doma u rodičů nechal jsem školy kvůli drogám bral jsem pervitin 7měsíců vkuse. když jsem přestal brát kvůli tomu že jsem kradl a šel jsem do ustavu tak je pro mě těžký vyjít z domu mezi lidi, to už mám i před drogama jsem nemohl pomalu ani jít do školy abych se nestyděl nebo nebyl nervozní začalo to asi tak v 6 třídě na základce každy den jsem byl nervozní, tichý nehlásil jsem se aji když jsem něco věděl protože jsem se bál že to řeknu blbě nebo zakoktám nebo že se na mě někdo otočí a bude se dívat jak vysvětluji. Potom při začátku střední to stejný akorát už větší strach a stres že půjdu někam kde nikoho neznám. Bušení srdce celou dobu pocení strach že na mě někdo promluví že se budu muset představovat před celou třídou.No a pak nějak po době jsem poznal nějaký lidi co mě dovedli k pervitinu. Kde jsem to bral místo školy třeba i 4 dny v kuse bez spánku trpěl jsem paranoio stihomanem že mě všichni sledují. Už je to rok a půl co nic neberu a nemůžu vyjít z domu bez toho aniž bych vypadal co nejlíp když se mi něco na mě nezdá nejdu nikam, když fakt někam nutně musím třeba si vyzvednout něco na poště tak jdu nejlíp kolem 10ráno kde jsou lidi v práci a děcka ve škole abych nepotkal nikoho koho znám a bylo venku nejmín lidí. Když jdu sám po ulici musím se dívat do mobilu aji když je vybitej protože nesnesu pohledy druhých. S nikým se nechci bavit a nikam chodit mezi lidi. Rád bych znal váš názor co si o tom myslíte