Nevím co mi je..

Dobrý den.. Je mi 16 let a ráda bych chtěla vědět váš nazor Protože sama nevím o co jde.. Trvá to u mě asi cca půl roku.. Špatné nálady.. Větší únava.. Časté přemýšlení.. Žádná chuť do života.. a ani z poloviny se necítím šťastná , velmi často změním náladu z minuty na minutu.. Velmi malé sebevědomí.. Nic mi nedělá radost.. Ani věci co dříve dělali.. Smích i radost to je u mě jen hraní .. Někdy více méně brečím a začnu se psychopaticky smát a chovat divně Prostě jdu k zrdcadlu a usmívám se.. Někdy si říkám jestli bych dokázala ublížit člověku .. Někdy padne odpověď ano .. Pak ne.. Také co se týče sebepoškozování to mě taky neminulo.. Cítim se jakobych se nemohla nadechnout zmateně se cítím a pocit jakobych v nejbližší chvíli měla omdlít.. Strašně nerada říkám svým kamarádům a rodině jak se cítím rodina ta to ani neví co dělám ani to řict nemužu ... Určitě dostanu jen seřváno co to dělám... Ale oni nepochopí že já se cítím zmateně.. Čekám pochopení od druchých ale sama nechápu sebe. Je pro mě docela těžký se rozhodnout.. Mluvit s lidma.. a když už to někomu řeknu čekám na se mi uleví ale ne.. Právě naopak dalšímu člověku sem udělala starost.. Další ví o tom co dělám.. Jen je zbytečně stresuju.. Brečím víc než kdy dřív.. Cítím se huř.. a tolik to bolí... A co se týče pomyšlení ma sebevraždy těch bylo... Nikdo si neumí z mých blízkých ani kamarádi představit jaký to je se tvářit šťastně a vědět že to tak doopravdy není..
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Ahoj, v Tvém věku prochází mladí lidé náročným obdobím, kdy si dotváří svou identitu, tedy zakořeněný postoj, kým jsou. U citlivých osobností se to může setkat s problémy, které se projevují pocity zmatku, střídáním nálad, rozporuplným vztahem k sobě apod. Napětí, které je s tím spojeno někteří řeší sebepoškozováním, které na chvíli může ulevit, ale postupně se stává návykem, který bludný kruh ještě upevňuje. Píšeš, že se bojíš rodičům svěřit, asi k tomu máš své důvody, které dále nerozvádíš. Pokud máš obavu, že když se někomu svěříš, jen mu uděláš starost, zkus popřemýšlet, zda se neobrátit na odborníka, který je tu od toho, aby se mu s podobnými problémy lidé svěřovali. Některé tipy dává naše peerporadkyně, já k tomu mohu přidat ještě kontakt na bezplatnou linku bezpečí 116 111, která provozuje také chat a krátké e-mailové poradenství.
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Píšete, že je Vám 16 let. Prožíváte tedy psychicky náročné období dospívání, kdy jsou různé výkyvy nálad velmi časté. Z Vašeho dotazu je však cítit, že Vás tyto výkyvy zasahují a ovlivňují více, než je běžné. Zdá se, že jste na vše hodně sama. Chápu, že svěřovat se rodičům může být pro Vás z různých důvodů težké. Ve Vašem věku jsem to měla stejně. Mnohem víc jsem se se svými pocity smutku a odcizení dokázala svěřit nejbližším přátelům, ale ti mne mohli pouze vyslechnout a nevědeli, jak mi pomoct. Vždy se mi ale ulevilo v tom, že na to trápení nejsem sama, že někomu na mě záleží a stojí při mně. Když se dnes ohlížím na ten čas zpátky, cítím, že už tehdy jsem měla vyhledat nějakou odbornou pomoc a svoje obtíže s někým probrat. Nevím, ke komu z dospělých lidí ve Vašem okolí máte největší důvěru. Někdy se studenti obracejí na někoho z učitelů nebo na školního psychologa. O potřebě psychologické podpory se lze bavit i s Vaším dětským lékařem. Měl by být schopen Vám doporučit někoho z odborníků, který se v místě Vašeho bydliště zabývá psychologickou podporou dětí a dospívajících. Při rozhovorech s odborníky je výhodou, že se nemusíte bát, že je svými potížemi nějak zatížíte - je to jejich práce. Zároveň je osvobozující to, že je to někdo zvenčí, kdo Vás nezná a nebude Vás nijak soudit. Nebojte se požádat o pomoc. Sama jsem se tomu dlouho bránila, ale bylo to zbytečné. Psychologická péče mi hodně pomohla. Držím palce a přeji jen vše dobré.


Zpět na seznam