Nevím,co se děje
Dobrý den,
je mi pouhých 15 let,ale od mých 11-ti let jsem bojovala s depresemi.Stalo se toho v mém životě již hodně,co trochu "narušilo" mou psychiku.Poslední dobou si však všímám podstatných rozdílů.Nějakou dobu jsou mé nálady jako počasí,jsem schopna člověku ublížit,jak psychicky tak fyzicky,jsem extrémně energická,avšak během nějaké doby spadnu zpět do depresí,mám pocit,že mě nikdo nemá rád,myslím na sebevraždu,nemohu se soustředit a podobně.Dělá mi to problémy ve škole,ale zároveň v sociálním životě.Někdy mám pocit,že blázním,jsem schopna se ztratit a hodiny v představách a myšlenkách bez jediného pohybu,byla bych schopna proležet dny v představivosti a nic nedělat,jsem zoufalá,protože už se sama v sobě ztrácím.Mám strach,horší se to.Někdy mám i "minutové výpadky",kdy se mi ztmaví před očima a nejsem schopna nic vnímat,nic slyšet a nic vidět,ztratím pojem o prostoru a píská mi v uších,mám návaly horka a chladu.Také mám někdy pocit,že slyším zvuky a vidím věci,které se ani nedějí,je to pouze ale v malém množství,nejedná se o nějaké silné halucinace.Nevíte,prosím,o co by se mohlo jednat? Měla jsem mít pár sezení s psychiatričkou,kvůli mým depresím,avšak moje matka se kterou žiji,nechce o tomto ani slyšet,protože se bojí,co by si o ní pomysleli známí,kdyby se dozvěděli,že její dcera je "depresivní blázen".Sama si ale psychiatra zařídit nemohu,nebo ano? Je to podle Vás vhodná alternativa nebo se nejedná o nic závažného? Předem moc děkuji za Vaší odpověď.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Ahoj, budu Ti tykat, protože si myslím, že 15 je věk, kdy ještě mohu. Myslím, že Tvé problémy mohou patřit do oblasti budování si vlastní identity a vztahu k sobě samotnému. V menší míře to patří do období dospívání. Někdo tím projde, aniž by si cokoli uvědomil, nicméně citlivější mladí lidé mohou zažívat pocity marnosti, deprese, nesmyslnosti, někdy i sebenenávisti. Často je pak třeba, aby jim s tím někdo pomohl a většinou se to podaří. Je mi líto, že v Tvém případě je tomu tak, že Ty si své problémy uvědomuješ a chceš s tím něco dělat, ale Tvoje matka je zatížena předsudky a brání Ti ve vyhledání pomoci. V takovém případě je třeba hledat taktiku, jak se k adekvátní pomoci dostat. Využívá-li Tvoje škola služeb školního psychologa, je možné se obrátit na něj. Není-li k dispozici, pak je možné obrátit se na praktickou lékařku, která Tě má v péči, popřípadě na pedagogicko-psychologickou poradnu. K dispozici je též linka bezpečí (tel. 116 111), která je určena pro děti do 18 let a kam je bezplatně možné zavolat, popřípadě napsat e-mail, poradenské služby pro děti také poskytuje pražské Dětské krizové centrum. Zvažý, která z možností by pro Tebe byla nejpřijatelnější, držím palce.
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Obtíže, které popisujete, mi nepřipadají banální, naopak. Myslím, že by si péči psychiatra zasloužili. Bohužel už si nevzpomínám, jak to je u lidí mladších 18-ti let s psychiatrickou péčí, náš psychiatr to bude vědět. To, že se rodiče stydí za problémy svých dětí je sice běžné, ale ve vašem případě velmi nepříjemné, komplikuje to situaci. Pokud máte ještě školní povinnosti, věřím, že možná může být problém zvládat školu, může být i řada jiných věcí, které vám způsobují stres. Zkusila bych pracovat na všednodenním stresu, zkusit pečlivě plnit úkoly a když to nepůjde, zkusit poprosit ve škole o pomoc někoho z vyučujících, ke komu máte důvěru. Máte možnost obrátit se na krizovou linku, nebo na praktického lékaře, pokud by vám psychiatrická péče byla nedostupná.
Zpět na seznam