Obsedantní porucha, nebo normální stav?

Dobrý den, zdá se, že z Vaší úzkosti plyne mnoho dotazů s nutkavou potřebou najít přesné a konkrétní odpovědi a pojmenování Vašich nejistot, což u lidí s OCD bývá. Na většinu z nich je třeba odpověď hledat, k tomu může sloužit právě psychoterapie, do které docházít. OCD se může projevit v každém věku, často se střídají dobrá a horší období. Nelze říci, že by se OCD s věkem horšila a u řady pacientů si troufnu říci, že nad ní zvítězili. Většinou sice ne tak, že by již žádnou péči nepotřebovali, ale tak, že se jim podařilo nutkavé myšlenky zvládnout, většinou pomocí psychoterapie, sice potřebují udržovací dávku léků (většinou antidepresiv), která je nižší než ta, kterou brali po propuknutí a žijí normální život, který mají rádi, prostě fungují. Máte pravdu, že s věkem se člověk vyvíjí a od toho mohou odviset i otázky, které Vás trápí. Ve středním věku se často objevuje otázka smyslu života. Pocit nedostatečnosti, že máte jen jedno dítě byste asi nemohl mít v pětadvaceti. Z toho je také cítit nutkavost, kde se ve Vás vzalo, že BYSTE MĚL mít více dětí? Jak se ve Vás rodí myšlenka, že to, že jste stále se svou první ženou je projevem závislého vztahu? Dovedu si představit člověka, který je z téhož důvodu šťasten. Proč by obavy z manželčiných vrásek měly být signálem k rozchodu? Tak, jak to podáváte, s úzkostnou touhou po odpovědi, často ve smyslu buď/anebo, bych řekl, že obsese zde má značný vliv, nicméně to nevím. Často je důležitější než jasné odpovědi proces, kterým se úzkostné nejistoty rodí a to je otázka, která patří do psychoterapie. Ta může být během na dlouhou trať, ale vyplatí se, pokud s terapeutem klient naváže dobrý vztah. Co se týká léků, pravda je, že SSRI bývají většinou první volbou při léčbě OCD, nicméně venlafaxin také není od věci. To je zas otázka pro Vašeho psychiatra, který by Vám měl sdělit, proč Vás léčí jak Vás léčí. Držím palce.

Dobrý den, asi nejsem schopna odpovědět na všechny otázky, které kladete. Tak nějak tuším, že pro vás je klíčová právě manželka a ta otázka, zda u ní zůstat. Bohužel je to ale otázka, na kterou nemohu odpovědět já, nýbrž musíte vy, možná právě ve spolupráci s psychologem, kterého navštěvujete. Vhodná medikace je jednou z priorit, osobně Vám však v této oblasti také neporadím, změna a upravení léků je téma pro odborníka. Neméně důležitá je pak práce na sobě.. Obecně vzato platí, že onemocnění třeba nezmizí, ale cílem je umět s ním žít, občas to vyžaduje změnu názoru, smýšlení, vůbec si dovolit o některých věcech uvažovat jinak. Je dobré uvědomit si, které věci jsou pro Vás důležité, co dobré v životě máte a z toho vycházet.