Odborná pomoc

Dobrý den, Chtěla bych se zeptat, případně poprosit o pomoc s jednou určitou věcí. Někdy od začátku listopadu se necítím úplně ve své kůži. Začalo to špatnou náladou a únavou a pokračovalo nechutenstvím k jídlu a sociálním aktivitám. Momentálně jsem ve stavu, kdy nejsem schopna v podstatě ničeho. Vstát ráno z postele, večer usnout, začít nějakou práci do školy nebo napsat i hloupej domácí úkol, který normálně zabere 5 minut času. Vzhledem k tomu, že studuji 8leté gymnázium, tak se to dost projevuje i na mých známkách. Poslední dobou jsem se kvůli stresu, výčitkám svědomí a pocitu prázdnoty začala také řezat. Tak nějak cítím, že potřebuji odbornou pomoc, ale je tu problém. Moje máma úplně nepodporuje psychology. Její názor je takový, že naše duševní zdraví je pouze v našich rukou a cítíme se podle toho jak se cítit chceme. Je tady možnost řešit to pouze s taťkou, ale on je toho názoru, že to musí vědět i máma což na druhou stranu chápu. Ještě nejsem plnoletá. Je mi 16 let, takže nevím zda bych si mohla nějak sama sehnat doktora. Také bych chtěla případně poradit jak to všechno říct rodině, protože to opravdu není věc na kterou bych byla hrdá a bojím se následků. Děkuji
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Ahoj, myslím, že správně uvažuješ v tom, že potřebuješ odbornou pomoc. Máš-li depresivní stavy (únava, špatná psychická výkonnost, pocity viny) a k tomu se poškozuješ, je to myslím pádný důvod. Je dobře, že máš podporu aspoň v tátovi, v podobných případech stačí souhlas jednoho z rodičů, krom toho si o tom může táta s mámou popovídat. Pokud si nevíš přesto rady, je možné se telefonicky anonymně poradit na lince bezpečí (116 111), která provozuje i mailové poradenství, dále je možnost konzultace školního psychologa, nebo Tvého praktického lékaře.
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Jako peer poradce mám vlastní zkušenost s duševními obtížemi a proto také vím, jak těžké je svěřovat se se svými pocity právě těm nejbližším. Zvlášť, když jsou vůči této problematice nastaveni tak, jako Vaše matka. Moje potíže se také poměrně silně projevovaly už na střední škole, o pomoc jsem si ale tehdy říct nedokázala, což zpětně vidím jako chybu. S kolegy děláme semináře pro studenty a informujeme je o problematice duševních potíží. Často je odkazujeme na rozhovor s někým z učitelského sboru, pokud je tam někdo, komu důvěřují. Mnoho učitelů je schopno dát studentům opravdu hezkou psychickou podporu. Na škole také bývá nějaký psycholog nebo výchovný poradce. Rozmím tomu, že otec nechce s Vámi nic řešit za matčinými zády. Zároveň je podle mne naprosto v pořádku, když s matkou svoje prožívání nebude probírat do hloubky a naopak s otcem ano. Otec by Vás pak mohl podpořit a doprovodit k odborníkovi, který by zvážil, zda ve Vašem případě postačí psychologická podpora formou rozhovorů, nebo zda by bylo lepší podpořit Vás i užíváním léků. Pokud Vám psychické výkyvy takto silně zasahují do života, do běžného fungování, pak bych Vás opravdu chtěla povzbudit k hledání odborné pomoci. Byla by veliká škoda dál se trápit, ubližovat si a vzdát školu. Věřím, že se Váš stav může brzy zlepšit a uleví se Vám. Držím palce a přeji vše dobré.


Zpět na seznam