Opakující se úzkostné stavy i přes antidepresiva

nemůžu (nebo bych neměla) odejít. Pomůže mi utéct, vypanikařit se, napít se, polít se vodou nebo zavolat kamarádce a říct jí co se děje a za 10 min to vždy přejde. Ale je to hrozně nepříjemné vždy a vždy si příjdu jako idiot! Sama vím, že to je jen hloupý strach a nic se nestane, ale vždy se bojím toho bušení srdce a kolapsu :( Tento stav se mi stal poprvé když mi bylo asi 22 let v autě s přítelem, když bylo venku i uvnitř velké vedro a já měla pocit, že se udusím, že omdlím a potřebovala jsem rychle vodu a polít se, pak to přešlo. Brala jsem tenkrát léky na akné - Curacné (retinoidy) a v nežádoucích účincích byly deprese a psychické stavy. Akné se zlepšilo, ale po půl roce nastaly tyto potíže a částečná deprese a smutky. Brala jsem pak asi rok asentru 50 a našla si nového přítele, který mi neříkal, že jsem blázen a že žeru prášky pro blázny a byla jsem v pohodě, tak jsem léky vysadila. Jenže pak se mi zase hodně zkazilo akné a dermatolog mi předepsal i přes moje varování, že jsem zřejmě z těch léků měla úzkosti a deprese znovu Curacné a za 3 měsíce se úzkost objevila zase. Nemyslím si, že bych si to vsugerovala, protože jsem si to někde přečetla. To by mi to srdce bušilo a bylo mi zle hned jak bych si vzala první prášek. Nevím. Chtěla jsem to řešit bez léků, ale rok a půl jsem se jen trápila a návaly panik jsem měla častěji.