Opakující se úzkostné stavy i přes antidepresiva
Dobrý den, je mi 26 let a trpím od 22 let stále se opakujícími úzkostnými stavy až panickými záchvaty, kdy jsem již 3x byla odvezena přítelem do nemocnice, protože jsem se bála, že umírám. Vždy mě vyšetřili a nic nenašli, takže jsem si po odchodu z nemocnice, kdy jsem se uklidnila cítila strašně trapně a jako idiot. Nevím si s tím rady ačkoli navštěvuji pravidelně psychologa, který mi vysvětluje pokaždé, že je to pouze nutkavými myšlenkami a učí mě autogenní trénink a relaxaci. Bohužel neumím relaxovat a nenervovat se, jsem taková odjakživa napjatá, nervózní. Je to bludný kruh. Vždy mi začne být divně, cítím se unavená, buší mi srdce, mám knedlík v krku, hůř se mi dýchá, motá se mi hlava, mám strach ze smrti a z omdlení a že mám infarkt a začnu se pozorovat a měřit si tep a já vím, tím si to ještě zhorším, ale když příjde ten velký záchvat paniky tak se prostě o ten život bojím. Nechápu proč se mi z ničeho nic, když například koukám doma na televizi, piju čaj a povídám si s přítelem a v klidu ležím začne dělat zle a bušet srdce a začnu se bát a už to jede (nekoukáme na horor ani zprávy, na komedii co mě baví). Mám to i když jdu nakoupit do Tesca nebo ve velkých obchodních domech jako je Ikea, Baumax, bojím se tam a buší mi tam srdce. Nebo v kině, v letadle, v divadle. Hlavně tam kde musím být v klidu a
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, moje odpověď musí být stručnější, stejně jako by měla být i otázka, která má z tohoto důvodu omezený počet znaků. Z toho, co píšete, vyplývá, že trpíte úzkostnou poruchou s příznaky paniky a agorafobie, kterou se v psychoterapii nedaří zvládat a která se navíc zhoršila vlivem vnějších událostí. V psychoterapii se Vám podařilo problém kognitivně uchopit (víte, co Vám je a své potíže umíte pojmenovat), ale přesto se nedaří potíže zvládnout. To byste měla své psychoterapeutce říci, protože vysvětlení, že za tím jsou nutkavé úzkostné myšlenky už znáte. Relaxace jsou vhodné jako doplňková léčba, ale mohou mít svá úskalí. Pro člověka, kterému se zrelaxovat soustavně nedaří se mohou stát dalším zdrojem napětí, které navíc může podporovat přesvědčení, že se vlastně nic neděje. A ono se dějě, protože úzkost a napětí zde prostě jsou. Možná je na řadě praktický nácvik, který pomohl našemu peer konzultantovi, nebo začít řešit otázku proč (nebo možná spíš jak) se to děje, že se dostáváte do těchto stavů, což je běh na delší trať, který nemusí být lehký. Antidepresiva, jako je sertralin (Asentra) se u těchto poruch běžně ordinují, jejich účinek se ale nedostavuje hned, ale rozvíjí se během týdnů. Proto je třeba v tomto ohledu trpělivosti. Pokud ani pak nedojde ke zlepšení, je na psychiatrovi, aby zvážil úpravu či změnu medikace. Držím palce.
Michal Kašpar
Odpověď peer poradce:
Dobrý den,
děkuji vám, že jste se obrátila se svými potížemi o radu peer poradce, a také za to, že píšete podrobně a poctivě svůj příběh. Můj prostor je menší, a proto budu stručný. Léky na akné, o nichž píšete, neznám. Mám ale zkušenost s agorafobií, tzn. právě se strachem z otevřených prostor plných lidí. Úzkost mě potkává nejen ve velkých obchodech, ale i v galeriích, panika mě ohrožovala na stanicích metra, rušných křižovatkách. Pomohl mi intenzivní trénink v KBT – kognitivně behaviorální terapii. Je to někdy celkem nudná práce s dechem, psaní deníku a vystavování se stresovým momentům například v něčím doprovodu nebo v bezpečné vzdálenosti a pozorování a měření vlastní úzkostnosti. Agorafobie jsem se tak zbavil, občasných návalů úzkosti zcela ne, ale dá se říct, že je zvládám. Zlobit se na sebe je lidské, ale moc to nepomáhá. Přeji hodně štěstí.
Zpět na seznam