Panicka porucha a zamestnani

Dobry den, muj dotaz se tyka meho pritele. Je mu 28let a chodi jiz 10let na psychiatrii, kde mu byla diagnostikovana panicka porucha, ale teprve rok zacal konecne u psychiatricky mluvit pravdu a rikat sve problemy. Zacal take dochazet kazdych 14dni k psychoterapeutce. Nejvetsi jeho problem je, ze jsou dny, kdy se probudi zacne se trast, brecet a nechce jit do prace. Jeho porucha vznikla v detstvi, kdy do 15ti let poslouchal od rodiny, ze je k nicemu. Ma podpora, ale uz zacina selhavat, protoze za rok a pul co jsme spolu uz takto prisel o 3 prace, ktere ho podle jeho slov bavily. Nevim, jak mu pomoct a hlavne sobe abych se z toho take nehroutila. Ja osobne pracuji, jsem v 8.mesici tehotenstvi a mam nejake penize nasetrene, ale potrebuji, aby nejaky prijem mel i partner. Jen nevim, jak ho prinutit, aby chodil do prace a mel nejakou zodpovednost. Dekuji za radu.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, s otázkou "jak někoho přinutit" k čemukoli mívám sám problém. Jestli Vašemu příteli brání úzkost a strach, tak musí nejdřív překonat tento problém. To, že začal docházet na psychoterapii je nadějné, ale chce to trpělivost. souhlasím s peer poradkyní, že v případě, kdy se z toho začínáte hroutit i Vy, je na místě společná návštěva u terapeuta. Pokud to styl práce jeho psychoterapeutky dovolí, může to být ona, nebo je možná ještě párová terapie, která by byla déledoběji k dispozici vám oběma. Držím palce.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám zkušenost s jinou formou úzkosti, než je panická porucha, ale i tak mohu potvrdit, že úzkost je pěkné peklo a že je někdy nad naše síly i běžné docházení do práce. Je moc dobře, že váš přítel přestal problémy retušovat a začal mluvit pravdu, to je začátek šance na změnu. Snad mluví otevřeně také u psychoterapeutky, protože i tam se dá mluvit jen „po povrchu“ a tomu opravdu bolestnému se vyhýbat. Chtěla bych vašeho přítele povzbudit, že cesta k zotavení vede právě otevřením těch nejbolavějších témat v terapii, zpracováním a teprve pak mohou bolestná témata přestat ničit náš život. Na vašem místě bych asi stála o to mít možnost aspoň jedné (možná společné) návštěvy u terapeutky. Jinak ale nemůžete práci, která čeká vašeho přítele (myslím tu v terapii), udělat za něj – a změna v terapii nějakou dobu trvá, nejde to hned. Proto spíš případně hledejte podporu pro sebe, možná i pomoc a rady k tomu, jak mu sice pomáhat, ale zároveň být sama v pohodě, kterou teď potřebujete. Hodně štěstí.


Zpět na seznam