permanentní trápení

Dobrý den. Jana, 26, VŠ, bez zdrav. obtíží, 4letý vztah směřující k svatbě. Smysl pro humor, zpěv, improvizační divadlo, vše úspěšně. Extrovert, o všem mluvím s přítelem, kamarády i rodiči. Nedostatky: nerada dělám, co mě nebaví, nepříjemné povinnosti odkládám, pak nestíhám. Mám malé sebevědomí, i když k tomu není důvod. Můj problém: Stále je ve mně obava, strach, výčitka svědomí. I když problém racionálně vyhodnotím jako bagatelní, výčitka narůstá. Nemohu se jí zbavit. Příklad: stále mě trápil flirt starý 2 roky, k němuž jsem se nepřiznala. I když k ničemu nedošlo, výčitka ve mně rostla, až jsem se přiznala. Vzal to rozumně, viděl moje trápení, řekl, že se nezlobí, že ví, že jsem si z toho vzala ponaučení. To mně uklidnilo, ale jen na chvíli. Uprázdněné místo se okamžitě zaplnilo novou výčitkou: neuvedla jsem podrobnosti svého selhání a to si přítel nezaslouží. A zase výčitka narůstá a směřuje to k tomu, že se mu opět svěřím. Vím, že mu to nebude příjemné, nepochopí, proč to znovu rozmazávám. I když vím, že mi už odpustil, sama si odpustit nedokážu. Racionálně je to jasné - problém už je vyřešen, ublížím jemu i sobě, ale nakonec to stejně budu zase "řešit". To nejhorší: jakmile to dobře dopadne, do duše se vloudí něco dalšího negativního, co mě bude nemístně trápit. Ze zkušenosti už vím, že se bez trápení moje duše neobejde. Ten problém mně bere sílu, radost ze života, přebíjí všechno ostatní, i když všechno kolem je vlastně velmi pozitivní. Poraďte mi prosím.