Ploché emoce - problém (pokračování dotazu)

Nějakým zázrakem jsem to přežil a naštěstí teď vedu prakticky normální život. Ale vzpomínám si, že jsem v útlém dětství měl delší dobu poruchy paměti a soustředění, později pak spontánně odezněly a zlomilo se to k lepšímu. Nakonec mám univerzitní vzdělání. Může ta emoční plochost být způsobena mojí klidnou povahou? Nebo jestli nedošlo prodělanou vážnou sepsí k nějakému organickému poškození CNS? Může to způsobit déletrvající BAP, ač je v remisi? Užívám léky Mirtazapin a Lamotrigin, je mně 35 let. Rád bych porozuměl příčinám, s čím může uvedený problém souviset. Omlouvám se za dlouhý popis, ale asi potřebujete k názoru více informací. Děkuji za ochotu a Vámi věnovaný čas.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, příčiny, proč jsme jací jsme a proč tedy máme emotivvitu jakou máme (někdo má emoce méně výrazné, tedy plošší, jiný je má bouřlivé, rychle se měnící) většinou nelze určit tak jednostranně, jak byste asi potřeboval. Podobně je to s příčinami duševních poruch. Jde o vývojovou problematiku, do které během života zasáhlo mnoho faktorů, které mají různé kořeny a všechny svůj význam. Takže ve Vašem případě s tím může souviset vše, co popisujete - těžký stav, který jste na počátku svého života zažil mohl mít nějaký vliv na Váš další vývoj, spolu s dalšími formujícími faktory pak dále na Vaši povahu, v neposlední řadě pak léčba antidepresivy a stabilizátory nálady též může mít vliv na výslednou emotivitu, ovlivnit ji může též BAP a mnoho dalšího. Jak vidíte, tento problém nelze rozklíčovat jednoduchou cestou, ale trápí-li Vás to, mohl by Vám pomoci např. psycholog.
Avatar

Jana

Odpověď peer poradce:
Dobrý den, mám zkušenost s depresí a také jsem určitý čas brala Mirtazapin a řekla bych, že určitá emoční plochost je způsobená právě medikací. Alespoň u mě to tak bylo, léky mě sice zbavily palčivého utrpení, které mi způsobovala deprese a úzkost, ale právě za cenu toho, že ani ostatní pocity (kromě zoufalství, intenzivního smutku, atd.) se ke mně nedostávaly plně, že jsem vlastně z ničeho neměla opravdovou radost ani jiné intenzivní pocity. Moje osobní zkušenost je, že až v psychoterapii jsem příčiny své deprese opravdu začala řešit, léky ji jen „překryly“, způsobily, že jsem vlastně nic moc necítila, ale způsob myšlen&iac ute; jsem měla stále stejný – a tedy i depresi.


Zpět na seznam