Porucha osobnosti mojí maminky

Dobrý den, chtěla bych se zeptat na váš názor ohledně chování mojí matky. Je mi smutno, že o ní musím psát takové věci, ale už si opravdu nevím rady. Vůči mně (dceři) je chladná, schopná se mnou i 1-2 měsíce nemluvit. Pokud se ozvu já, nemá mi co říct a ani se nezajímá, jak se mám atd. Na otázky ohledně sebe odpovídá velice krátce. Často se zaměřuje na to, jak působí na ostatní. Sleduje okolí a přemýšlí, co si o ní lidé říkají. Vztah s mým otcem už také nemají. Je hodně na sebe zaměřená a snaží se být u ostatních středem pozornosti (lítost). Psychicky vydírá a lže. I přes to, že jí byla již několikrát lež odhalena, trvá na svém. Je velmi impulzivní a výbušná. Co se týče financí je velmi spořivá vůči ostatním, ne však k sobě. Psychicky mě vydírala, pokud jsem se chtěla s přítelem vidět jednou týdně, ale když jsem byla doma, zavřela se do jiné místnosti a povídala si sama se sebou. Snaží se zalíbit a působit příjemně, nabídne se, že něco obstará, ale na mně to působí, že to dělá kvůli sobě, a ne kvůli druhým. Vím, že diagnózu musí určit odborník rozmluvou, ale jelikož si moje maminka myslí, že je naprosto v pořádku a chyba je vždy ve druhých, jen tak jí někam nedostanu. Spíš bych ráda věděla, jestli je toto chování v rámci nějaké "normy" či se zde už může jednat o psychickou poruchu, případně o co by se teoreticky mohlo jednat. Moc děkuji za váš čas a zodpovězení mého dotazu. Velmi si toho vážím a doufám, že by mi to mohlo nějakým způsobem pomoci.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, u pacientů s poruchou osobnosti se často stává, že více než oni trpí jejich okolí, zpravidla ti nejbližší. Často je nutné, aby oni sami našli strategii, jak vůči svému blízkému vymezit jasnou hranici a nenechali se jím manipulovat. Pak se někdy podaří posunout věci dál. Porucha osobnosti (jde-li u Vaší maminky skutečně o tento problém) není nemocí v pravém slova smyslu, jde spíše o kombinaci povahových vlastností, které jsou vyhroceny do extrémů. Takový člověk musí přijít na to, že změna, kterou mu léčba může přinést, mu může ulevit.
Avatar

Vlaďka

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Odpovídám Vám z pozice peer poradce, to jest člověka, který má vlastní zkušenost s duševním onemocněním a na základě své autentické zkušenosti s nemocí pomáhá druhým na jejich cestě zotavení. Nejsem tedy odborník z oboru psychiatrie ani psychologie a naprosto bych si netroufla soudit, co přesně se s Vaší matkou může dít. Nicméně i laickým pohledem se zdá, že se Vaše matka chová vůči svému okolí problematicky a vaše vzájemné vztahy tím hodně trpí. Otázka, jak motivovat blízkého člověka k léčbě nebo k jakékoli formě psychické pomoci v případě, že on sám si potíže neuvědomuje a o pomoc nestojí, je velice obtížná. Pokud člověk není přímo nebezpečný sobě nebo svému okolí, nemůže jej nikdo k vyhledání pomoci nutit. Jediné, co můžete, je s matkou mluvit o Vašich obavách o ni a pokoušet se ji vhodným způsobem motivovat. Bývá to však většinou hodně problematické. Dále mě napadá, že o sebe můžete pečovat i tak, že sama vyhledáte odborníka na oblast duševního zdraví a poradíte se s ním, jak k matce přistupovat tak, aby to Vám samotné co nejméně ubližovalo. Svým vyrovnanějším a sebejistějším přístupem pak můžete druhotně působit i na matku a její chování vůči Vám. Přeji Vám jen vše dobré.


Zpět na seznam