Příbuzný se nechce léčit

Dobrý den, u mého bratra (45) se podle mne projevují příznaky duševní poruchy. Začalo se to projevovat tím, že ho v zahraničí kde dlouhodobě pobýval a legálně pracoval, začali „sledovat tajné služby“ To vedlo až k zahraniční hospitalizaci na psychiatrii asi na týden. Před rokem se vrátil do ČR a dlouhodobě bydlí u otce v jeho bytě. Otec (76) by dal přednost klidnému životu bez jeho přítomnosti, ale není schopen bratrovi (nepracuje a práci nehledá) říct, že chce aby opustil jeho byt. Respektive ho o to už třikrát požádal, ale bratr to naprosto ignoroval a dělá si co chce. Matka žije v jiném místě a vzhledem k těžkému zdravotnímu stavu (a bratrově celoživotní „nespolehlivosti“) ho po krátké době vykázala z bytu a bratr poslechl. Zároveň, ale bratr dokáže jednat velmi racionálně, jednat s úřady, velmi úsporně nakládat s penězi, které dostal před rokem a vystupovat „normálně“ když se necítí ohrožen. Je velmi chytrý a inteligentní a velmi sečtělý. Před „nemocí“ to byl společenský člověk a měl velmi aktivní sociální život. Nyní se (asi) téměř s nikým nestýká a hodně času tráví na internetu a v knihovně a hledá např. různé teorie spiknutí. Bratr naprosto odmítá že by byl nemocen a není ochoten ani připustit nějakou diskusi na toto téma. Naprosto nám nevěří. Proto jsme zatím nevolili žádné radikální řešení. Nevíme jak postupovat aby se v budoucnu jeho stav třeba nezhoršil a případně nedošlo k nějakému násilí. Můžete poradit? Děkuji Petr289
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Dobrý den, u vážných duševních poruch člověk s logickými argumenty, kterými se snaží dotyčného přesvědčit o nutnosti léčby příliš nepochodí. Součástí poruchy bývá neschopnost vytvořit si náhled. To je obecné konstatování, v případě Vašeho bratra vlastně není jasné zda a o jakou jakou poruchu se jedná. Je možné, že mu tato situace vlastně vyhovuje, pak je otázkou, zda nepomoci otci prosadit jeho přání, z čehož může vzejít téma, že bratr vlastně není schopen se sám o sebe postarat a sociálně fungovat. Některé typy o pomoci lidem s duševním onemocněním uvádí peer poradkyně. Také můžete odborníka, např. psychologa, kontaktovat sami s tím, že situaci vnímáte jako krizovou pro vaši rodinu a hledat s jeho pomocí strategii dalšího postupu. V případě, že dochází k situacím, kde dochází k ohrožení osob či majetku, sem může spadat např. i nebezpečné vyhrožování, je možné volat policii a záchrannou službu.
Avatar

Agáta

Odpověď peer poradce:
Dobrý den. vaše otázka mi připadá velmi důležitá. Zároveň je pro mne těžké vám poradit. Rozumím tomu, že soužití s někým, kdo se vlastně necítí dobře a zároveň to nepřipouští vyvolává napětí a problémy. Obvykle člověk poslechne spíše autoritu, nebo někoho z vnějšku. TI nejbližší podle mojí zkušenosti do toho mohou mluvit a je dobře, že tak děláte. Pokud jste se ale dostali někam, odkud se nehnete, je třeba požádat o pomoc z vnějšku. Ten, kdo žádá o pomoc, jste v tuhle chvíli vy, ne váš bratr. Zkuste zkontaktovat lékaře v okolí, terapeuta, vytipovat nějakou neziskovou organizaci, službu pro duševně nemocné, centrum duševního zdraví, zkrátka někoho, kdo vás může navštívit, nebo koho můžete navštívit vy. Pracuji ve Fokusu, v podobných situacích pomáháme. Zkoušíme to opakovaně, i když neuspějeme hned. Pomáháme celým rodinám komunikovat a navazujeme vztah s nemocnými. V hledání by vám mohl pomoci odkaz na užitečné odkazy - na liště vpravo na stránkách stopstigmy.


Zpět na seznam