Prosba o radu
Dobrý den, obracím se na vás pro radu. S partnerem jsme spolu přes 7 let. Asi před 2 lety se u něj začaly objevovat různé nespecifické zdravotní problémy - bolesti nohou, zad, svalů, hlavy. Po sérii vyšetření (MR mozku i míchy, páteře, všechna krevní vyšetření atd.) a nejrůznějších rehabilitací a fyzioterapií se na nic zvláštního nepřišlo, problémy ale přetrvávají a spíš se podle něj horší. Došlo to tak daleko, že partner není schopen se soustředit na nic jiného, veškerá naše témata k hovoru se smrskla na jeho bolesti, celé dny tráví u internetu vyhledáváním, co by mu mohlo být a jak z toho ven, často brečí. Na jaře dostal předepsaný Cipralex, po kterém bylo ale vše jen horší, nyní bere Valdoxan, také bez efektu. Podstoupil i denní stacionář proti úzkostem, který byl myslím na chvíli prospěšný, ale od té doby na terapii nedochází. Je mu 30 let, začíná hovořit o sebevraždě. Už nevím jak dál. Nejsem schopná adekvátně reagovat (ani vlastně nevím jak), už dokážu jen mlčet. Představovala jsem si náš společný život jinak, chtěla bych rodinu, ale bohužel na ni není prostor a já si pak tyhle myšlenky vyčítám.. Prosím o radu, jak by se ještě dala situace řešit (z pohledu partnera), případně jak se s ní co nejlépe vypořádat a jak být napomocná (z pohledu mého)? Děkuji.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, ve Vaší těžké situaci lze vidět minimálně dva problémy. první se týká stavu Vašeho partnera. Píšete, že léky nemají přílišný efekt, zato zmiňujete, že psychoterapeutický stacionář mu přinesl alespoň dočasnou úlevu. U úzkostných poruch má psychoterapie nezastupitelné místo v léčbě, někdy je to její nejdůležitější část.. Je to ale běh na dlouhou trať a člověk musí mít motivaci na sobě pracovat. Motivaci se můžete u přítele snažit podpořit. Naproti tomu úzkostlivé vyhledávání možných nemocí na internetu má většinou na pacienta negaticní dopad, zvlášť pak v případech, kdy jsou potíže mnohočetné a jejich původ není jasný. Druhý problém se týká Vás, která žijete ve vztahu, od kterého jste něco očekávala a zatím se Vám to nedostává. Pokud potřeby tohoto typu nejsou u člověka naplňovány, může začít mít psychické problémy sám. Tady se nabízí možnost vyhledat psychologickou pomoc sama pro sebe. S přítelem, bude-li chtít a bude-li toho schopen, je pak možné vztahovou problematiku konzultovat v párové terapii. Držím palce.
Katka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Děkuji za Váš dotaz. Domnívám se, že situace, ve které se nacházíte, není jednoduchá. Nedovedu si ani sebe představit na Vašem místě. Snažím se vcítit do Vašeho současného života, co bych dělala já . Možná bych se nestyděla vyhledat odbornou pomoc psychologa, abych na vše nezůstávala sama. Nestyděla bych se za odpočinek. Buď aktivní nebo relaxační. Mít čas na sebe a někde načerpat sílu.
Co se týká Vašeho přítele domnívám se , že kdyby lékaři přišli na to , z čeho pramenní jeho zdravotní obtíže, tak by se mu ulevilo a mohl by to řešit. Bohužel tomu tak není . Je pro něj těžké vstávat s bolestmi a s nimi i usínat. Ve Vašem dotazu , nezmiňujete, jestli jeho psychiatr ví , o jeho sebevražedných myšlenkách. Domnívám se , že takto závažnou informaci by měl vědět.
Nepřestávala bych s léčbou , která byla alespoň trochu úspěšná a snažila se i nadále dodržovat denní režim.
Snad Vám můj pohled na věc , alespoň trochu pomůže. Hodně štěstí .
Katka
Zpět na seznam