Psychicky problém mojí mamky
Dobrý den,
už dlouho přemýšlím nad tím, že m moje mamka nějaký psychický problém, ale já nemůžu přijít na to, co by to mohlo být. Nejpravděpodobněji mi vyšla nějaká porucha osobnosti, ale do žádné te kategorie úplně nezapadá. Maminka se nechá snadno ovlivnit lidmi, lže a překrucuje skutečnosti, některé situace přehání (až afektovaně), je velmi přecitlivělá, nesnese kritiku a když už ji někdo reknu svůj názor tak histericky brečí, ona žádný problém nemá, chyba je ve druhých ( to mi vždy říká), nedokáže si ze sebe udělat legraci, je vnitřně nespokojena a stažená do sebe. Potřebuje aby ji někdo ujišťoval v tom, že je dobrá, že ji to sluší, atd. A stěžejní věc: nejvíc ji záleží na tom, co si o ní řeknou ostatní, aby před ostatními vypadala dobře. Snaží se být vždy milá na ostatní lidi, ale když je doma, tak dokáže být velmi nepříjemna a podrážděná. Potom takový zvláštní věci, jako, že nemůže na hloubku, že se tam utopí (ikdyz umí plavat)...
Mně vychovala tak, jako, že svět je růžový, lidi jsou hodní, všechno je dokonalý a takový je i její svět, jenže je v rozporu s jejím životem. Přehlíží problémy, protože v dokonalé rodině problémy nejsou, radši je zamete pod koberec... Je tu i spousta dalších věcí, ale to už by bylo moc Dlouhý.
Mamku mám ráda a mam l ní strach, protože mi přijde, že má nějakej problém. Už několikrát jsem ji říkala, že by měla vyhledat odbornou pomoc a ona se mi vysmala se slovy, že žádnou pomoc nepotřebuje, protože je úplně v pohodě. Co by to mohlo být?
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, podobné projevy bývají nejčstěji důsledkem povahy (lze říci osobnosti) člověka a v čase se mohou měnit či stupňovat v závislosti na okolnostech. Jednotlivé poruchy osobnosti, jak jsou popsány v literatuře, jsou modelové popisy, spojuje je to, že člověk má nad rámec "normy" zkreslený postoj k sobě samému, k druhým lidem a ke sbětu vůbec. Nejde o nemoc v pravém smyslu slova. léčba spočívá v dlouhodobé psychoterapii, někdy je třeba i medikace. Takoví lidé se obracejí na odborníky většinou ve chvíli, kdy se cítí výrazně špatně, což bývá tehdy, kdy jejich zažité strategie přestávají být funkční.
Lenka
Odpověď peer poradce:
Dobrý den, abych pravdu řekla, co se týče nějaké možné diagnózy – poruchy u Vaší maminky, vůbec nevím. Chápu, že o ní máte starost a je Vám líto, že si svým dlouhodobým postojem k životu a světu možná zbytečně komplikuje život. Dokáži si představit, jak Vám asi je, moji rodiče měli také sklony přehlížet problémy a prezentovat nás navenek jako dokonalou rodinu. Tak to bývalo celkem běžné a možná často ještě přervává v duchu „hlavně aby si sousedi nemysleli“. U Vaší maminky to ale nejspíš zašlo do extrému. To, že se nechá snadno ovlivnit lidmi, nesnese kritiku, příliš jí záleží na tom, co si o ní myslí ostatní a zřejmě poněkud pokřiveně vnímá realitu, svědčí podle mého názoru o tom, že si je sama sebou velmi nejistá, má problém s vlastní identitou a nežije vlastně svůj opravdový život, ale spíše jeho konstrukci, která se každou chvíli bortí. Zajímalo by mě, zda má maminka práci, která ji alespoň trochu těší, jak to má se zájmy a koníčky, jak tráví volný čas, zda má dobré přátele. Myslím, že to je důležité, protože pokud má vedle rodinného i kvalitní pracovní a sociální zázemí, bylo by zde něco, na čem se dá stavět, od čeho se odrazit. Ale bez odborné psychoterapeutické podpory to nejspíš půjde obtížně. Moc Vám i mamince držím palce a přeji hodně štěstí.
Zpět na seznam