Za poslední 7 roky se toho hodně stalo. . Teď mi 31let, ale byl jsem pohodový bezstarostný kluk, žil jsem ze dne na den. Neřešil jsem moc kde bydlím, co mám za majetek. Byl jsem mladý a chtěl jsem žít. Našel jsem si první podnájem ve spolubydlení a taky první pořádnou práci. Byla to doba kdy jsem si myslel, že 15 tisíc čistého je akorát. Možná jsem bral víc, už si to pořádně nepamatuji, každopádně to byla doba plná naivity a ideálů. Byl jsem pryč od násilného otce, od nechápající matky, byl jsem svobodný.
Zaplatil jsem nájem a zbytek mi zbyl na party, hospody a nějaké to jídlo.
Pamatuji si první měsíc, teď už si jen mlhavě vzpomínám, jaký to byl očistec.. zpětně si pamatuji, že jsem už tenkrát byl moc velký dobrák, upřímně bych se nazval kokot, páč jsem půjčil téměř všechny své peníze z výplaty spolubydlícím na společnou kauci a první nájem. Byla to doma, kdy jsem měl cca 20 Kč na den. Pro kuřáka celkem výzva. Měl jsem denně 2 čínské polívky a prokládal jsem to horkou vodou. Až tak moc jsem chtěl bydlet "sám". Bez své kolegyně Hanky bych to asi nedal. Dávala mi občas zbytky z oběda a nějakou tu cigaretu. Tvl děsnej somrák jsem to byl.. Byl jsem ochoten mít i průchozí pokoj, kde jsem si udělal závěs mezi dveřmi.
Vlasta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den,
z Vašich řádků lze vyčíst, že jste měl bohatou minulost, hodně jste zažil, k tomu různé změny a poznal hodně lidí. Pokud správně čtu, tak byste se chtěl naučit zvládat svou agresi a vyjasnit vztah s Kájou.
K dotazu agrese-nejprve bych se asi sama sebe ptala, co ve mně vyvolává hněv, agresi, naštvání a taky proč tak reaguji, jak reaguji. Výlevy agrese nejsou zrovna řešení na každý problém. Chtěla bych asi vědět, proč se to děje a co mě tak vytáčí. Možná by se našel jiný způsob, jak uklidnit hněv a zkrotit svou agresi. V každém případě bych se pokusila o to, nezranit toho druhého (ani fyzicky, ani psychicky), ale občas každý člověk nějak „vypění“, a pak toho sám lituje. Když už se s někým neshodneme na názoru nebo jiných věcech, tak je důležité (ale nesnadné) například nejprve zachovat klid a rozvahu, nezvyšovat tón hlasu, na nějakou chvíli se prodýchat, uklidnit svůj vnitřní neklid a s chladnou hlavou zkusit komunikovat -buď na kompromisu, pro obě strany nějaké schůdné řešení problému nebo neshody, anebo dokázat klidně sdělit druhé osobě, co mě štve, sdělit pocity, co to se mnou dělá atd.
K dalšímu dotazu ohledně Káji – jak píšete, s ní jste strávil nějaký čas, i společné bydlení. Byla by asi škoda se rozejít ve zlém, asi bych si to chtěla ujasnit. Zkuste se zamyslet nad tím, čím pro Vás ona byla, jak důležitá nebo co vás spojovalo, co vlastně chcete dál. A pak bych jí požádala o rozhovor v klidu (možná ne zrovna v práci, ale někde neutrální setkání), kde byste si mohli promluvit o vašem vztahu, jak to bude či nebude dál, financích atd.
Na začátku Vašeho dotazu jste psal o sobě, jako o dobrákovi a době naivity, ideálů (nic jste moc neřešil), o pocitu svobody. Třeba se i nyní objeví svoboda v tom, že si některé věci sám ujasníte, ulevíte si a možná zjistíte, co chcete/ nechcete nebo co potřebujete / nepotřebujete pro Váš život.
Přeji hodně štěstí.