Samota a schizofrenie
Dobrý den, již desátým rokem se léčím s nediferencovanou schizofrenií. Užívám 15 mg Zalasty večer. Bydlím na malém městě, a lidé toho dost tady o druhých namluví, takže jsem se ani já nevyhnul řečím o mé osobě. Jsem v podstatě bez přátel, a jediné co mám je rodina. Bohužel jsem někdy podrážděný, ale snad v mezích normy kdy to okolí(rodina) přechází s rezervou. Mám někdy slyšiny, hlasy a někdy je to dost nepříjemné. Pracuji, občas i jezdím na kole a docházím k psycholožce. Jsem hodně uzavřený v zaměstnání a nedokážu navázat vztahy, ať jde o pracovní nebo soukromé, možná právě proto, že lidé o mě něco někdy slyšeli. Jsem už trochu zoufalý, že pořád nepřichází uzdravení a připadám si jako odstrčený od života. Vím o téhle nemoci něco, snažím se konzultovat s lékařkou co jde, a s psycholožkou si také mám co říct. Ale ta samota doma mě hodně tíží, hlavně, když vidím mé vrstevníky, jak zakládají rodiny, apod. Vím, že i zdravý člověk to někdy nemá jednoduché. Někdy si myslím, že o mě hovoří lidé kolem, nejhorší je to, když jsou agresivní (verbálně=vulgarismy).
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, nemáte to lehké, což je mi líto, tím víc, protože mnoho lidí, kteří se psychiatricky léčí a žijí v menších obcích podobné problémy často trápí. Nicméně to, že si to uvědomujete a víte co chcete dává naději, že se to může změnit. Píšete, že s psycholožkou si máte coříci, to je dobře. Strach, nedostatek sebepodpůrných mechanismů, sebepodceňování a předem očekávané odmítnutí ostatními mohou navazování kontaktů s lidmi komplikovat. V psychoterapii se dá pracovat na tom, jak tyto problémy zvládat a překonávat. Zkuste o tom s psycholožkou promluvit. Dále je tu možnost, kterou zmiňuje naše peer konzultantka, tedy poohlédnout se po nějaké organizaci, která se ve Vašem regionu zabývá psychosociální rehabilitací, která zahrnuje i volnočasové aktivity. Držím palce.
Jana
Odpověď peer poradce:
Máte pravdu, že podobné problémy dnes řeší spousta lidí bez ohledu na jejich zdraví. Vaše osamocení ani nemusí s nemocí souviset, často stačí být v jakémkoli směru odlišný od většiny a člověk hůř hledá společnost, ve které je mu dobře. Zkuste i se svou nemocí začít potkávat nové lidi. Napadá mě, jestli by vám lékařka nebo psycholožka nemohla dát kontakt na nějakou místní organizaci - sdružení pacientů, které pořádá zájmové programy pro lidi s podobnými problémy? Našel byste tak nové kamarády, kterým nemusíte o vaší nemoci nic vysvětlovat - sami ji znají. Zdá se, že máte dobrý vztah se svou psycholožkou, tak i ji požádejte, aby vám pomohla prozkoumat, co vám brání v navazování kontaktů a pomohla vám to změnit. Ale hlavně - neberte to, že máte rodinu, která vás chápe a podporuje, jako malou věc, ale naopak jako obrovský dar. Zdaleka ne každý ji máme a teprve bez této opory si člověk uvědomí, jak moc je důležitá. Z toho, co píšete, je vidět, že si vedete moc dobře – pracujete, jezdíte na kole, nejste pasivní. Tak vám držím palce, ať se vám daří lépe i ve vztazích.
Zpět na seznam