Samota
Dobrý den, už 6 let se léčím oficiálně s duševním onemocněním. Nejprve byla diagnóza paranoidní schizofrenie, nyní se spekuluje o poruše autistického spektra, což ale není podstatné. Jsem medikovaná, pravidelně navštěvuji svého psychiatra. Nikdy jsem neměla halucinace ani bludy, ani nemám pocit, že by mne někdo pronásledoval nebo mi nějak ubližoval, mým jediným opravdu bolestným problémem je, že si neumím najít ani práci, ani partnera, ani přátelé. Věřím, že za to může moje psychické rozpoložení, jelikož nikdo Vám nechce vědomě škodit a nedat Vám práci nebo se s Vámi nebavit. Pořád si říkám, proč jsem takový blázen, že všichni ode mě utíkají? Za celý život jsem si nenašla partnera, je mi 25 let a nikdy jsem s nikým neměla dlouhodobý vztah a dokonce ani nemám žádné přátelé. Ty poslední jsem ztratila po své hospitalizaci před několika lety, kdy se mi začali vyhýbat. Můj dotaz tedy zní, kde je můj problém? Proč všechny odradím? Věřím, že je chyba ve mě, lidé totiž opravdu nejsou všichni zlí. Jsem přesvědčena, že to musí být mojí osobností nebo něčím jiným (jsem plachý typ). Zároveň bych se Váš ještě chtěla zeptat, jak navázat vztah s psychickým onemocněním, strašně ráda bych někomu dala svou lásku a zároveň nějakou dostala nazpět, ale nevím, jak bych to potenciálnímu partnerovi vysvětlila, že jsem v invalidním důchodu a že jsem nemocná. Byla bych vděčná i za radu peer poradce, který by mi mohl dát nějakou radu na základě osobní zkušenosti. Děkuji za odpověď.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, Vaší otázku po tom, kde je Váš problém a jak se naučit navazovat vztahy by Vám mohla pomoci rozkrýt psychoterapie, což představuje opakovaná sezení s psychoterapeutem. Častěji než psychiatři tuto péči poskytují psychologové. Také bych se poohlédl, zda ve Vašem regionu nejsou služby, které poskytují psychosociální rehabilitaci, která klientům pomáhá zařadit se plnohodnotně zpět do života. Držím palce.
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Ptáte se na mnoho věcí, na které nejde jednoznačně odpovědět, i když přiznávám, že i já jsem řešila stejné, nebo podobné věci. Každé duševní onemocnění s sebou nese velkou míru stigmatu, lidé v okolí nemocného člověka mívají tendenci si myslet, že duševně nemocní bývají agresivní, nebo nevyzpytatelní. Nevím, do jaké míry má na váš neúspěch v navazování vztahů vliv to, jak vás vnímají druzí a do jaké míry to, jak se chováte vy. Možná byste mohla zkusit psychoterapii, to by Vás mohlo nasměrovat, máte totiž představu o tom, jak by vaše vztahy a svět měli fungovat a jistě máte své přednosti a silné stránky, na kterých můžete stavět, ať se to týká práce nebo vztahů. Díky své nemoci jsem také přišla o některé přátele a věřím, že to bylo právě stigmatem, nevhodným výběrem přátel, či nedostatkem příležitostí k navozování vztahů nových. Je důležité se s nemocí smířit, pracovat na sobě a hlavně věřit, že můžu měnit věci k lepšímu. Invalidní důchod nemusí být ve vztahu na překážku, když najdete správného partnera. Když potřebujete partnerovi říci, že jste nemocná, myslím, že není třeba to říkat hned, mám dobrou zkušenost s tím, když mě partner nejprve pozná do nějaké míry a pak mu to teprve řeknu. O své nemoci se já snažím komunikovat jen v prostředí, kde se cítím jistě a bezpečně, nebo v práci, pracuji jako peer konzultantka.
Zpět na seznam