Schizofrenie lecba
Dobry den, moje maminka trpí uz přes 10 let paranoidní schizofrenii. Trpěla ji i její matka. Mamka jednou byla nedobrovolně hospitovana a chvílku brala prášky. Nicméně se upenlive nemoci bráni a tvrdí, ze nemocná není. Vyskytují se u ni bludy, má velký strach, ze se nám (jejím dětem) něco stane, když jsme například ve velkých městech či cestujeme. Sebevražedné myšlenky ani žádné halucinace nema. Agresivní chování je maximálně na verbální urovni, a to ze si obcas na nekoho zanadávat, nicméně žádné fyzické násilí. Poslední dobou více tíhne k tématu mimozemšťanů a hodne o tom sleduje dokumenty. Obcas take zapomíná a je vždy ve spěchu. Mamka kreslí obrázky a pise si různe knížky a básnicky, hodne plete a rada tvoří. To ji na jednu stranu pomáhá filtrovat to spatne. Nicméně uz jsem o něco starsi, nastoupila jsem teď na studium psychologie a vazne bych rada začala její onemocnění resit, minimálně medikaci. Jenže nevim, jak ji na něco takového získat, když si nepřizna nemoc a prášky jsou ještě k tomu na předpis.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, k onemocnění schizofrenií často patří, že pacientovi chybí tzv. náhled, tedy je přesvědčen, že není nemocen. Je to důsledkem velkých odchylek ve vnímání reality, ne které se většina zdravých lidí shodne. Většinou tedy nemá smysl ludy vymlouvat, nebo dotyčného přesvědčovat ve stylu "jsi nemocný, musíš se léčit". Mohou to považovat za podobný nesmysl, jako kdyby někdo o něčem podobném přesvědčoval Vás. Naopak pomáhá zachovat si s nemocným kontakt a projevit emoční účast. Ve Vašem případě například to, že Vás trápí, že má maminka takové úzkosti, které se týkají vás dětí. S těmi by jí pohl lékař či terapeut pomoci.
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Cením si Vaší snahy pomoci mamince a tím pádem i sama sobě, věřím, že váš vztah by se posílil a zlepšil, kdyby se mamince ulevilo. To, že tvrdí, že není nemocná, to ke schizofrenii dost často patří. V podstatě ji to potvrzuje. U někoho to tak bývá prakticky celý život, u někoho ale ne. Co vám rozhodně nedoporučuji, je sehnat někde léky a dávat jí je potají, to by se vám vymstilo. Co mě naopak napadá, že by mohlo fungovat, je kdyby se vaše maminka setkala s někým jiným, než se svými dětmi, kdo by jí postavil před stejný názor, jako máte vy. Kdo je pro ni autorita? Vy z pozice dcery jste v postavení někoho, kdo ji má poslouchat a ne jí radit, zřejmě z jejího pohledu. Ale i vy jí můžete jemně předložit svůj názor: " Já vím, že to tak vnímáš, ale já to třeba vidím jinak než ty..." "Jsou i jiné pohledy na stejný problém....." Vím, že je to těžké. Zvláště odklonit ten strach. Nicméně věřím z vlastní zkušenosti, že někdy má smysl blud vymlouvat, i když se třeba tvrdí, že ne. Vymlouvá - li ho více lidí, musí být jednotní v názoru, stále dokola se ujišťující člověk totiž snadno znejistí, pokud informace není totožná. Užitečné mi rovněž připadá činit nátlak vlídně, bez hádek a křiku. Dávat najevo, že vám na člověku záleží. Hodně nemocných podle mě dobře čte emoce, i ve chvílích, kdy se zamotají do bludných přesvědčení a ztrácí kontakt s realitou. Můžete mamince říci: " Mami, mě by se ale moc ulevilo, kdyby ses začala léčit....., opravdu si myslím, že by mi to pomohlo, protože tě mám ráda a ........" Držím palce.
Zpět na seznam