Sebepoškozování
Vážený(á) pane(í) doktore(ko). Asi před rokem jsem měla úzkostné stavy, kdy jsem se musela sama bít (fackovat). Měla jsem potřebu obrátit psychickou bolest ve fyzickou, tak aby to nikdo neviděl. Bojím se, že kdyby se to někdo dozvěděl, začal by se mě vyptávat a já bych to nedokázala vysvětlit nebo bych musela být za úplného magora. Momentálně se mi stavy zase vracejí a já hledám různá řešení jak si fyzicky ublížit. Bohužel (bohudík) by ale všechny mé skutky na těle vykonané (rozřezání si nohou nebo pořezání rukou ci bodání do břicha) nakonec někdo určitě odhalil a tak se je zatím bojím spáchat. Nejvíce mě trápí fakt, že tyto úzkosti ve mě vyvolává můj manžel. Má nás (mě i děti) moc rád a nikdy by nám neublížil. Je to vysoce vzdělaný člověk, ale domů chodí často přepracovaný a pak stačí jen málo a hned se na nás (slovně, gesty) utrhne. Jakékoli naznačení, že nám jeho výlevy zlosti ubližují, končí jeho slovy, že on je snad ten špatný. Nevím co dál. Nechci ho opustit, ale děsí mě představa, že bych se jednou měla tendenci fyzicky týrat už jen při pohledu na něj. Mockrát Vám děkuji za Váš komentář.
Petr Příhoda
Odpověď odborníka:
Dobrý den, ve Vašem dotazu vidím dvě oblasti, které spolu ale navzájem souvisí. Tou první je situace, ve které se nacházíte a která vychází ze vztahové problematiky v rodině. Mezi Vámi a manželem z nějakého důvodu vázne komunikace, každý na to reaguje po svém, Vás to přivádí do úzkosti, pokoušíte se to řešit, nedaří se Vám to a tím ve Vás narůstá hladina stresu, která ve Vás může probouzet stavy napětí a pocity bezmoci a beznaděje. Zde se většinou doporučuje manželské poradenství či terapie. Pokud toto řešení jeden z partnerů odmítá, může se na obrátit na psychologickou pomoc ten druhý sám. I to může v dalším vývoji pomoci. Tím druhým problémem je proces, ze kterého pak vychází to, jak v takové situaci reagujete, konkrétně nutkání k sbepoškozování, popřípadě samo sebepoškozování, které u sebe popisujete v minulosti. Lidé, kteří v tomto cítí úlevu (trefně popisujete přebíjení psychické bolesti tou fyzickou), mívají problém se svým sebepojetím, tedy vztahem, který si vyvinuli sami k sobě. Může to být spojeno s narušeným sebehodnocením, sebevědomím, nutkáním se trestat apod. Tyto problémy mívají hluboké kořeny ve vývoji osobnosti a povahy člověka. Za pozitivní bych viděl to, že si to uvědomujete, bráníte se tomu a hledáte způsob, co s tím dělat. Zde se nabízí možnost obrátit se na odbornou psychologickou pomoc (např. klinického psychologa - psychoterapeuta) sama, protože způsob, jak reagujete v situacích, kdy Vám je úzko, je především Váš. Psychoterapie to může pomoci změnit, není to však o jedné nebo několika konzultacích, ale o delší systematické terapii. Bez toho je pravděpodobné, že se Vám Vaše stavy budou opakovat i jiných situací, které Vás stresují. Držím palce.
Agáta
Odpověď peer poradce:
Dobrý den. Jsem ráda, že se ozýváte, jste v nelehké situaci. Nedokážu odhadnout, nakolik můžete s manželem o vaší nepohodě komunikovat, ale soudě podle toho, co popisujete, nemůžete. Možná byste potřebovali prostředníka, nějakého terapeuta, který by seděl mezi vámi a tlumil agresi a úzkost. Nevím, jestli by Váš muž chtěl na něčem takovém spolupracovat, ale určitě si řekněte o pomoc vy. Váš komfort a dobrá psychická kondice by měly být na prvním místě, ubližovat si není v normě. Proto bych vyhledala odbornou pomoc. Kromě klasicky nabízených možností, jako je psychoterapeut, psycholog, bych zvážila ještě možnost nějaké poradny. Držíme palce.
Zpět na seznam