Sebevražda

V minulosti jsem kvůli pár těžkým situacím sklouzl k požívání více alkoholu.jako bych se na nějaký čas úplně zbláznil,přišly deprese,psychiatr,sebevražedné myšlenky.V důsledku mého chování,které teď zpětně sám nechápu,jako bych to ani nebyl já,jsem přišel o dlouhodobý vztah.Tato rána mě zřejmě definitivně "probrala",od té doby se dívám,co jsem dělal,jako na nějaký film.Nechápu nic z toho, co jsem dělal ani proč,je to pro mě frustrující, nicméně jsem se již nedotkl alkoholu a hodlám v tom pokračovat.Spolu s tím jako zázrakem zmizelo moje podivné chování,nutkání pít a deprese.Nicméně ztráta vztahu pro mě znamenala i další věci, které jsem předtím neviděl,například že sám sotva finančně utáhnu byt+jídlo+dopravu.Všechno se mi bortí pod rukama,v práci na mě tlačí s dotazy na můj vztah.Nic se mi nedaří,jsem finančně skoro na nule.Navenek působím, jako že to všechno zvládám,ale zevnitř mám pocit,jak kdyby mě to všechno žralo zaživa a začínám si říkat,jaký to má vlastně smysl.Rodinu nemám, přátele nemám,žiji od výplaty k výplatě,jedinou hodnotnou věc ve svém životě (můj skvělý vztah) jsem kvůli svému chvilkovému pomatení ztratil.Sice je mi třicet let a dle okolí zřejmě vypadám dobře, ale na další vztah prostě nemám náladu a ani čas. Pořád se snažím si dál namlouvat, že bude líp, jako slýchávám často od lidí, ale i tohle už ve mě dohořívá.V minulosti jsem vždy sebevrahy odsuzoval,v některých případech to nechápu dosud,ale k čemu žít zbytečný život,který nikomu chybět nebude?