Sociální fobie a jiné duševní poruchy?

Dobrý den, je mi 17 let. Na základní škole mě spolužáci šikanovali. Rodiče se rozešli když mi bylo 11. Často se hádali, prali se. S matkou se vídám jen zřídka. Nechci chodit mezi lidi, do školy chodím jen proto, že vím, že jinak se nedostanu tam, kam chci. Bojím se jít s tím za lékařem, protože si myslím, že jiní mají větší problémy a jen bych obtěžovala. Mívám špatnou náladu, kdy nevylezu z postele a nemám chuť do života, ale zabít se nechci. Občas se mi třese celé tělo, mívám okno, když se snažím něco říct, koktám, nedokážu se správně vyjádřit. Jindy se cítím povzneseně nad životem, jsem hyperaktivní a mám dobrou náladu. Nesnesu kritiku, často se urážím, beru si vše osobně a jsem majetnická. Mám o sobě vysoké mínění, vzápětí si ale vůbec nevěřím a mám pocity méněcennosti. Vůbec nevím, kdo jsem. Jsem hodně uzavřená. Dokážu se uvolnit jen v přítomnosti mé kamarádky. Dělala jsem si testy OSPAT (vyšly mi ty nejsilnější hodnoty u paranoidní, schizoidní, disociální, emočně nestabilní, vyhýbavé, narcistické a pasivně-agresivní osobnosti) a BITEPT (kde bylo zjištěno hodně příznaků pro PTSD, schizofrenii, agorafobii, sociální fobii, panickou poruchu, obsedantně-kompulzivní p. a úzkostnou p., hypomanii, neurastenii a depresi). Někdy mám ale pocit, že jsem úplně v pořádku a tak odkládám návštěvu odborníka. Nevím, kam bych s tím měla zajít, jestli vůbec. Předem děkuji za odpověď, Anna.
Avatar

Petr Příhoda

Odpověď odborníka:
Milá Anno, už to, že se bojíte jít se svými potížemi za odborníkem "abyste neobtěžovala", může o něčem vypovídat. Střídání nálad, strach z hodnocení ostatních, pocity méněcennosti a další problémy, které u sebe popisujete, mohou vyplývat z Vašeho hluboce zakořeněného pohledu, který na sebe máte a z něhož vyplývají sebepojetí a sebehodnocení. to pak může vést k úzkostným nejistotám strachu z kontaktování ostatních a k příznakům, jaké má sociální fobie. Neříkám, že testy na internetu jsou úplně od věci, ale kdyby to bylo tak jednoduché, nemuseli by psychiatři a psychologové vůbec vyšetřovat. Důležité je, že Vám Vaše stavy komplikují život a že si to uvědomujete. S tím by Vám mnohl pomoci klinický psycholog či psychiatr s psychoterapeutickou erudicí. Držím palce.


Zpět na seznam